Dnešní ráno bylo ještě hektičtější než už mělo být. Snídaně hned po otevření v 7:00. V Izraeli ani máslo v hotelové snídani nemá jediný náznak mezinárodna. Nebýt tam kravička, tak to bylo 50:50.
Na 8:00 jsme měli mít připravené auto v půjčovně Budget. Ta je na druhé straně budovy našeho hotelu. Takže 5 minut chůze. Chtěl jsem vyzvednout auto okamžitě po otevření, protože hodinu potom jsme měli objednané auto na opačné straně hranice v Jordánsku.
To, co místní osazenstvo předvedlo, byla "skvělá" zákaznická zkušenost. Protože v 7:55 už byly uvnitř tři lidé, troufl jsme si vejít. Dostalo se mi upozornění, že je ještě zavřeno. V 8:01, kdy venku už stáli další 3 lidé ve frontě za námi, jsem udělal druhý pokus. První co se stalo, tak si slečna za přepážkou ověřila na mobilu jestli mě ještě znovu nevyhodí. Nevyhodila, ale od vedoucí se mi dostalo šokující informace, že žádné auto není připravené a bude za hodinu ! Prý mají problém s myčkou. Tak jsem se spravedlivě rozohnil a nějaké auto začali vymýšlet. Vymysleli upgrade na Hyundai Tucson.
Ovšem ochota záporná a úsměv tady asi neznají vůbec. Když už mi to auto předávali, tak mi ani nevysvětlili jak se vkládá číselný kód, který je nutno zadat před vložením klíčku. Tak jsem se musel vrátit do kanceláře a tam zjistili, že mi dali popis od úplně jiného auta včetně toho kódu. Šel se mnou druhý technik a jeho ochota byla znovu "příkladná". Půjčovna Budget v Eilatu je neskutečná banda lemplů. Nakonec jsme ale úspěšně odjeli asi 5 kilometrů k hranicím.
Hranice z izraelské strany
Druhá strana - východ do Jordánska
Mezitím proběhlo nejprve zaplacení výstupního poplatku z Izraele. U stejného okýnka se dají směnit peníze, tak jsme si vzal jordánské denáry za 50 USD, abychom měli na taxi. Pak jsme prošli před duty free shop izraelský do meziprostoru. Do jordánské celnice to bylo asi 200 metrů pěšky. Tam nejprve také duty free shop. Potom kontrola zavazadel v rentgenu. Zrovna tam přišli nějaký šéfové, tak jsem vyhrál kontrolu v rentgenu na lidi. V jednom okýnku jsme ukázali pasy spolu s Jordan passy a pak už jen úsměvy a přání šťastného pobytu.
Před bránou už očekávaná taxi mafie. Hned za "čárou" je oficiální ceník. Do centra Aqaby 11 JOD. Stál tam jediný taxík a po zjištění, kam jedeme, byla cena 21 JOD, protože to je až centrem. Lháři, ale co se dá dělat, když jiná možnost dopravy není. Za desetiminutovou jízdu 650 korun je slušné rito.
Tady šlo v půjčovně vše jak po másle. Skutečná ochota a úsměv jak to má vypadat. Dvě vypůjčená auta za 90 minut je náš rekord :-).
Kousek za Aqabou první velbloudi
Paní pasačka dorazila k nám a nechala se i vyfotit.
Nové letiště v Eilatu je už na druhé straně hranice
Další úlovek do zvířatkových značek - velblouda jsme ještě ve sbírce neměli.
Další z nemnoha druhů místní hospodářské zvěře
Naše dnešní cesta vedla až na začátek Mrtvého moře. To je ta hladina vzadu.
Pak jsme hned zamířili do hor - na křižácký hrad Kerak.
Trocha selfie se škvírou pro oči
Chvíli jsme chodili městem
Malý tábor pastevců
Větší tábor pastevců
Z Keraku jsme se nasměrovali do Petry silnicí 35, které se říká Královská cesta. Je to silnice s mnoha zatáčkami v horách, kde jsou krásné výhledy. A je to jedna z vůbec nejstarších cest na světě.
Na jednom z nich byl starý beduin. Chvíli jsme s ním poseděli.
Pak pár fotek se západem slunce. Tady tomu iPhone dodal zajímavý efekt.
I větrníky se tam hezky vyjímaly.
Do ubytování jsme dorazili až po setmění. Večeře v blízké restauraci byla bohatá. Tady je jen předkrm
Žádné komentáře:
Okomentovat