Andorra - když cesta je cíl

Dnešek byl do poslední chvíle otevřený co se týče trasy. Stále jsem sledoval počasí. Protože průsmyk z Francie do Andorry je hodně vysoko (2408m) a navíc se jako povinná výbava auta od 1.listopadu vyžadují sněhové řetězy. Ale předpověď i skutečné počasí bylo milosrdné. Teploty v nejvyšších místech lehce pod nulou a hlavně sluníčko bez srážek. Trasa asi 300 kilometrů nám podle navigace i google map měla trvat kolem pěti hodin čistého času. A nevymýšleli si. Opět jsme jeli mimo placené úseky dálnic a tunelů. Po asi hodině jízdy se v dálce objevil pás Pyrenejí. Připoměnlo nám to situaci když jsme poprvé zahlédli Alpy.

Jak jsme se postupně blížili k francouzsko-andorrské hranici, tak už byly vidět projevy nastupující zimy.

V průsmyku Port d'Envalira, který nejvyšší v celých Pyrenejích byl už sníh na stráních i pod nohama mimo silnici.

Na cestě jsme měli jedinou plánovanou zastávku na vyhlídce Mirador Roc del Quer.

Andorra je země asi ideální ke sjezdovému lyžování - těch lanovek a velků je vidět hodně. Stejně to je přitažlivé pro milovníky cyklistiky v kopcích. Z hlediska řidiče to je jedna hlavní silnice mezi Frnacií a Španělskem s mnoha kruhovými objezdy. Od ní se do kopců vinou serpentýny. Často jako slepé rameno. Kamkoliv se jede, tak buď do kopce nebo z kopce. Rovina tady neexistuje. A pak je tady nákupní turistika jak z Francie, tak asi hlavně ze Španělska. Odtud je ten příjezd podstatně méně náročný. Jezdí se sem pro levnější palivo. Aktuálně nafta za 1,175€, což je asi o 10Kč levnější než ve Španělsku nebo Francii. Velice levné jsou i cigarety, alkohol. A možná se sem jezdí vlastně pro cokoliv, protože obchodů včetně velkých supermarketů je určitě víc než je potřeba pro místní obyvatele.