vopetr: Den 6. - Hrobečky a San Marino

Dnes nás čekalo zhruba 300 kilometrů na cestě do Assisi.

První zastávka byla hned kousek za včerejší Ravennou. Je to bazilika sv.Apolináře v Classe postavená nad jeho hrobem v 6.století.

Pro Ravennu je typicky zdobená mozaikou.

Kámen na jeho hrobě uprostřed kostela

Děvčata budou mít vzpomínku

Kolem celého vnitřku byly podobizny slavných lidí. Jedna z nich měla nad sebou čepičku. Manželka správně usoudila, že to asi byl papež. A byl. Ovšem ne ledajaký, Jmenoval se Jan XII.

Dnes by za svoje skutky seděl až by zčernal. Úpadek morálky je slabé slovo. Hezký je citát, který po jeho smrti ironicky napsali historici : „Po dlouhé době zemřel zase jeden papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní.“

Venku před budovou stálo stádo soch bizonů.

Další hodina cesty nás dovedla do malého státu - Republiky San Marino. Je to vlastně jeden kopec a jeho okolí. Nevede tam žádná dálnice, takže mají jen dvě povolené rychlosti 50 v obci a 70 mimo. Ale ono se tam stejně moc rychle jezdit nedá. Je to kopcovité a samá zatáčka.

Podařilo se mi upíchnout auto na jediné volné místo u parkoviště lanovky. Staré město je totiž opravdu úplně nahoře na hoře. Je tam hodně spletitých uliček a z nich vyčnívají tři pevnosti. Nahoru i dolů jsme to vzali lanovkou (zpáteční cesta za 5 EUR)

Bazilika je poměrně moderní - má asi jen 170 let.

Udělal jsem si výšlap na první pevnost. A z ní je krásně vidět ta druhá

V San Marinu nahoře jsme strávili asi dvě hodiny.

Ještě jsem doplnil benzín, který o trochu (0,1 EUR = 1,83 EUR za litr) levnější než v Itálii. A vydali jsme se na 2,5 hodiny dlouhý přejezd do městečka Assisi.

Jedeme tam kvůli dalšímu známému světci - svatému Františkovi. Přesněji řečeno hledal jsem v mapě něco zajímavého v polovině trasy do Říma. Assisi jsem si hned spojil s Františkem a bylo o místě na přespání jasno.

Tohle místo je už hodně turisticky / poutnicky populární. Jezdí sem početné výpravy z celého světa - zaznamenal jsem Američany, Indy a samozřejmě i Poláky.

Mají tady i Františkův hrobeček. Tentokrát v podzemí.

V Bazilice se nesmí fotit. U Apolináře nebyl ani zákaz, ani žádné upozornění.

Ty zákazy jsou v Assisi viditelné a dokonce i dohlížejí nad jejich dodržováním. Samozřejmě ne všichni návštěvníci se toho drží. Takže i já jsem v nestřeženém okamžiku párkrát rychle cvaknul. Na tomto kostele je zajímavé, že je dvoupatrový a má tedy spodní a horní loď jako naprosto oddělené prostory pro mše.