Den 23. - Opravdu přežijeme ?

Dnes jsem s manželkou prošel vělkou část míst jako včera sám. Rozdíl byl v manželčině focení a v tom, že jsme si prohlédli i některé placené památky uvnitř. První část obsahovala cestu vlakem a lanovkou na hrad. Ale hlavně tu šílenou cestu po schodech dolů k domu s úžasným schodištěm. To manželka musela mít. Moje stará kolena dostala zabrat už včera, dnešek už byl chvílemi nepříjemným utrpením.

Fotka ze stejné místa jako včera

V Neapoli asi někdo nemá rád Řím

Schodiště ještě z jiného úhlu než včera a obrázek, který ukazuje model z doby výstavby

Dens byla dohlednost lepší než včera. V dálce by měl být vidět ostrov Capri.

I Vesuv se odhalil lépe. A ty lodičky vypadají, že je tam ěnkdo zaparkoval kvůli fotografům úmyslně.

Motorku je potřeba dobře zabezepečit

Nejdelší čas jsme strávili v katedrále a v přilehlém muzeu / pokladnici. Většina návštěvníků jde jen do katedrály a kaple, které jsou zdarma.

Za vstup do pokladnice se musí platit, ale stojí to za to. Je tam největší světová sbírka stříbrných bust. Patronem města Neapol je svatý Januarius / San Gennaro

Kousek od ubytování máme pouliční umění, jak jinak než s Maradonou

Teď k tomu našemu přežití. Když jsme odjížděli z Conversano, tak nám pan domácí řekl, že Neapol je džungle. Měl pravdu. Rozhodně doprava v malých i širších ulicích je šílená. Postavit se k přechodu a čekat, že někdo zastaví, je naivní představa. Pokud tam nejsou semafory, je potřeba vejít do vozovky a neustále sledovat provoz kolem sebe. Oni pak opravdu zabrzdí a zatím žijeme. Motorky to je kapitola sama pro sebe. Jezdí jich hodně, hodně je jich postavených v těsných řadách u domů a všude jinde. Motorky běžně jezdí v jednosměrkách v protisměru, po pěší zóně i na chodníku. Trochu to připomíná naše zkušenosti z Indie. Dnes jsem po hotelové snídani držel téměř půst. Pokud člověk nechce jít si sednout do restaurace (zpravidla 15EUR a výš za jídlo), tak v mnoha občerstvovnách mají nějaké předpečené věci, na které chuť nemám. Chtěli jsme něco jiného než je pizza. Něco pikantního. Našel jsem slušně hodnocenou indickou restauraci po cestě. Měli otevírat v 18:30, ale výloha byla zatažená. Tak jsme si chtěli dát alespoň čerstvě upečenou pizzu. V restauraci jsem objednal jednu standardní a druhou pro mě bez sýra. Dvakrát jsem si to s vrchním potvrdil. Upekli je rychle. Ale po příchodu na pokoj byly oba kousky stejné, tedy se sýrem. Tak jsem si vzal k večeři asi půl kila meruněk.