Efes
Dům Panny Marie
Artemidin chrám
Pergamon
View 2011-09-01 - Pamukkale - Ayvalik in a larger map
Ujetá vzdálenost : 420 km
Doba jízdy : 6 hod
Ubytování : Günebakan Taliani Butik Otel, 13 NİSAN CADDESİ NO:163 10400 AYVALIK, 90€ (objednáno přímo e-mailem)
----------------------------------------------------------------
Realita :
Noc byla klidná a na zdejší poměry i chladná. Kolem 20 stupňů. Takže jsme ani nezapnuli klimatizaci, stačilo otevřené okno. Meluzína jsem ve spánku nezaznamenal.
Snídaně klasická turecká, navíc melouny a francouzské toasty. Veškerý personál byl příjemný a ochotný.
Atatürka mají v Turecku všude. Tady ho měli i na hradě.
Bydleli jsme pár kilometrů od tří prvních cílů. Nejdřív jsme jeli k domečku Panny Marie. Tam podle asi sto let starého vidění nějaké jeptišky měla dožít poslední roky života Ježíšova matka. Podle tohoto snu místo našli a nakonec bylo papežem uznáno za svaté. Sjíždějí se sem turisté z celého světa. Skutečně jsme nečekali takové návaly. Snad polovina byli Američani, stejně jako později v Efesu. Nemálo z nich byli důchodci poměrně vetchého zdraví. Snad výlet do Turecka přežijí.
Omlouvám se, ale hodně mi tady připomínalo návštěvu domu Elvise Presleyho. Šlo se v dlouhém hadu a při průchodu domečkem se nesmělo fotit.
Pak následovala možnost rozsvícení svíčky a fronta na svatou vodu z místního pramenu.
Poslední zastávkou byla stěna, na kterou si příchozí přivazovali papírová přáníčka.
Nečekal jsem moc, ale zapůsobilo to i na mě - bezvěrce.
Po asi pětikilometrovém sjezdu zpět dolů jsme dojeli k parkovišti v Efesu. Efes, a hlavně Celsova knihovna, byl vrchol pro manželku.
Turistů spousty, ale dalo se. Většinou to byly organizované výpravy. Efes je spousta kamení, občas nějaká část budovy. Historicky se na záchranu používaly nejrůznější metody. Takže i armovací dráty v železobetonu bylo vidět. Divadla proti Aspendosu nic moc. V Efesu jsme strávili něco přes hodinu. Dokonce Češi z Ostravy se k nám přihlásili.
V Selcuku je ještě jedna světová pamětihodnost. Moc směrovek na ní neukazuje. Je to jeden z divů světa - Artemidin chrám. Tam je dokonce vstup zdarma. Ono na místě ale skoro nic není vidět. Pár kamenů. K tomu prodavač píšťalek a brožurek. Kšefty tady asi nejdou.
Dnešní den byl celý ve znamení starověkých měst. Druhou lokalitou byl Pergamon (turecky Bergama). V Pregamonu je několik památek. My jsme se vypravili na kopec - na Akropoli. Tam už to vyloženě poameričtili. Návštěvník dole zaplatí cestu moderní lanovkou nahoru (8TL). Nahoře ho zkásnou o dalších 20TL za vstup. Všechno předražené - pro turisty. Poznávací znamení = kde nejsou uvedené ceny, prodává se podle zjevu zákazníka. Místní zboží jsme nechali netknuté.
Divadlo nic moc, pár sloupů a konec. Hezký výhled z vrcholu. Prošli jsme si to, ale mám antického kamení dost do konce života.
Nejvíc se mi líbil téměř plyšový oslík dole u lanovky
Přístup k památkám je v Turecku jiný. Na vrcholu kopce umístili antény s "krásně" architektonicky vyvedeným domečkem. Tohle se tedy vůbec nepovedlo.
Do místa ubytování v Ayvaliku nám zbývalo asi 70 kilometrů klidné jízdy. Ovšem nebýt problému s automatickou převodovkou. Nechtělo se jí totiž řadit. Což je u převodovky dost podstatná závada. Auto občas řvalo jako tur. Byl jsem nucen přepnout se na ruční řazení. V jednu chvíli jsem potřeboval zpátečku a ta nešla vůbec. Hláška na palubním počítači o závadě tady nevěstila nic dobrého. Na chvíli jsme zastavili a nechali auto odpočinout. Naštěstí zmizela hláška i problém. Tak snad dojedeme těch posledních 600 kilometrů domů do Istanbulu. Podobnou věc nám auto udělalo už při odjezdu z Istanbulu.
Dnešní hotýlek je nejdražší, který letos máme. Na různých fórech - tripadvisor apod. je brán jako vysoce nadstandardní. Bohužel od příjezdu přišly problémy. Hned po příchodu byla paní majitelka udivena. Mailovou komunikaci s potvrzením ubytování si četla snad tříkrát. Je pravda, že jsem to objednával už loni v listopadu. Ale chyba asi nebyla na naší straně. Paní domácí angličtinou moc nevládne. Má tady několik pomocnic. Ovšem slečna na recepci u počítače byla ještě horší. Nejlepší byla ta co nám urychleně připravovala nepřipravený pokoj. První dojem tedy nic moc.
Abychom jim dali čas na přinesení slíbené přistýlky, jeli jsme na pláž. Chtěli jsme vyzkoušet poslední moře na naší trase - Egejské. Auta stála všude, ale zaparkovat se podařilo. Přes moře bylo vidět řecký ostrov Lesbos. Je odhadem deset kilometrů daleko. Teplota vody podstatně studenější než bylo Středozemní moře. Možná 22 stupňů. V moři byly i různě teplé proudy. Chvíli teplo, chvíli ochlazení. Celkově příjemné. Na pláži jsme strávili asi hodinu a půl. Po návratu se třetí postel stále neobjevila. Musel jsem se připomenout. Kousek od domu vede silnice. To znamená i vyšší hluk.
Internet občas chytíme, ale většinou buď vůbec není signál nebo se nespojíme. Další zdejší mínus. Jinak pokoj s výhledem na moře a prostornou terasou je skutečně na turecké standardy hodně nadprůměrný. Je tu i skutečně čisto. Mohlo by tu být příjemně, ale necítím se tu dobře. Připadám si tu trochu jako vetřelec.
Žádné komentáře:
Okomentovat