31 srpna 2011

Den 14. (31.8.2011) - Do vnitrozemní k bavlněnému hradu

Plán :
vrcholem by měl být ranní tandemový paragliding objednaný pro syna
pak výlet k Butterfly valley (Kelebek Vadisi)
odpolední cesta do Pamukkale (Bavlněný hrad) a návštěva profláknuté turistické atrakce


View 2011-08-31 - Oludeniz - Pamukkale in a larger map

Ujetá vzdálenost : 300 km
Doba jízdy : 5 hod
Ubytování : Dort Mevsim Hotel, Hasan Tahsin Cad. No:19, Pamukkale, 27€ (booking.com)


----------------------------------------------------------------
Realita :
Synek se přes noc nerozmyslel, takže bylo potřeba potvrdit čas vyzvednutí z hotelu. Jako na potvoru v hotelu nešel ani včera ani dnes internet. Prý mají objednaný servis :-(. Bohužel jediná věc, kterou jsem si z e-mailové komunikace a všech rezervací neuložil do PDF dokumentu, byla objednávka paraglidingu. Naštěstí jsem měl uloženou mapu s adresou společnosti SKY SPORTS. Takže hned ráno jsem je šel hledat. Povedlo se, byli připraveni syna vyzvednout v 9:05 v našem hotelu. Doplatek se prý platí až po přistání. Prostě si věří :-).
Takže jsem šli v klidu na snídani. Tady byla i trochu do anglicka - fazole, houbičky, párečky a míchaná vejce.
Připravil jsem foťák pro syna, aby svůj let mohl zvěčnit. Dodávka skutečně dorazila a my s manželkou jsme se zatím jeli podívat na slavnou modrou lagunu. Z přízemního pohledu nic moc.
Pak už jsme jeli hledat přistávací plochu na pláži. Po chvíli heldání jsme našli tu správnou a pátrali po obloze kdy uvidíme toho našeho letce. Měl trochu zpoždění, ale na dráhu dosedl celý nadšený. Společně jsme šli zaplatit zbytek peněz. Tam jsme se dozvěděli, že pilot za letu dělal fotky a nahrával video. Samozřejmě, že jsme tenhle zážitek chtěli mít kompletní.

Předchozí dva roky jsem uveřejňoval fotky na kterých byl moje boty. Letos už je tam má další generace






I ta modrá laguna vypadá shora podstatně lépe než kousek nad hladinou.



Rychle jsme šli k autu abychom najeli dnešní porci asi 430 kilometrů. Ještě před odjezdem na dovolenou jsem totiž udělal změnu v místě ubytování. Původní Pamukkale jsem změnil za Selčuk. Což je o zhruba 180kilometrů dál. Leží přímo u Efesu. Takže tam budeme moci jít hned ráno. Když ještě nebude největší vedro a snad tam ještě nebude tolik lidí. Manželka se na Efes moc těší.
Standu jsem nastavil na Pamukkale, on si napočítal svoje víc než 4 hodiny. I díky kvalitním silnicím jsme tam dojeli jen za 3 hodiny. Ovšem na místě se projevilo sváteční období. Sjelo se tam snad celé Turecko. Auta a autobusy všude. Nahoře nekonečný had turistů. Fronta jak na Lenina. K tomu veliké vedro. Bylo jasno. Fotky z větší dálky, nákup pohledů a náprstku.





Podobnou věc jsme loni viděli v yellowstonském parku. Tam je to menší. Bylo tam ale i podstatně méně lidí.

Cestou do Selčuku jsme se zastavili v nějakém městečku na jídlo. Manželka ani syn si ze dvou věcí v nabídce (Köfte - masové kuličky a Kokoreč - nadrobno nasekané maso, pravděpodobně převážně vnitřnosti) nevybrali. Já jsem nechtěl pána urazit, tak jsem si dal Köfte. Jako minule na východě jsme si s pánem bezvadně popovídali. On anglicky neuměl, já na tom byl turecky o několik procent lépe. Náš "rozhovor" trval asi 20 minut. Vzájemně jsme se informovali kolik nám je let. On se dozvěděl odkud jsme. Zavzpomínal na tanky a Brežněva. Milan Baroš tady nezapůsobil. Pán fandí Fenerbahce. Mezitím jsem byl obsloužen na nadstandardní úrovni. Jídlo na tácku a s vidličkou. Ostatní ho jedli zabalené v novinách. Ale bylo to dobré a evidentně dělané s láskou. Lidi jsou tady neskutečně bezprostřední. Mimo města evidentně chudí, ale asi šťastní.
Udělali jsme ještě jednu jídelní zastávku ve větším měste. Dorazli jsme se v cukrárně. Jejich dorty byly výborné. Jak jsou teď ty svátky Bayrami, tak se ukazuje, že zvyky jsou v různých zemích podobné. Jen se třeba konají jindy. Najedno upřiběhl dva kluci, potřásli mi rukou a políbili ji. Řekli něco o Bayrami a nastavili ruku. Jak naše Velikonoce. Protože u nás uspěli, tak v zápětí přiběhli další dva. A situace se opakovala.
Po příjezdu do hotelu manželka projevila přání jít se projít do města. Bydlíme totiž v úplném centru. Je tady peší zóna, kde se svolením parkujeme. Už jsme nic nejedli, ale zahlédl jsem stánek kde šikovný chlapík dělal ze skla různé drobné věci. Napadl mě skleněný náprstek s evil eye. Evil eye má chránit před zlým pohledem. Prodává se v Turecku všude v nejrůznějších podobách.
Domluvili jsme cenu, pán si odzkoušel postup - až ten druhý zafungoval. A manželka má naprostý unikát.




Žádné komentáře:

Okomentovat