Peru (XII) - Iquitos a Amazonka

Spánek byl dnes krátký kvůli pozdnímu nočnímu příjezdu. Na snídani jsme šli kolem půl osmé. V plánu jsme měli jen prvotní seznámení s prostředím. A chtěli jsme vidět něco přírodního mimo město.
Vypravili jsme se na motýlí farmu Pilpintuwasi. Nakonec jsme tam sice vůbec nedojeli, ale uděláme další pokus.
Po snídani jsme nejprve hledali banku poblíž hotelu. Našli jsme, ale papírové bankovky nám nedal. Vedlejší bankomat byl na mince. Vzali jsme zavděk několik desítkami pětisoláků.
Pro cestu do přístavu Nanay jsme využili místní mototaxi (ťuk-ťuk). Je jich tu nepočítaně. Auta jsou vidět mninimálně. Iquitos je údajně největší město na světě (mimo ostrovy), kam se nedá dostat po silnici. Jenom letadlem nebo lodí.

Okamžitě po příjezdu se na nás vrhlo asi pět naháněčů na lodní výpravy. Začínali na 50SOL, pak šli na 20SOL. Všichni měli to samé, jen se jezdilo po různých spřátelených stanicích. My jsme si vybrali jednoho, který alespoň trochu mluvil anglicky. Zadání bylo jasné - zvířátka, motýlí farma a žádní indiáni.

První zastávkou byl soutok Nanay river a Amazonky. Na fotografii to není tak dobře vidět, ale Amazonka je hnědá a Nanay má modrošedou barvu. Barevný předěl byl jasně viditelný.
V tom místě jsou (prý) růžoví delfíni. Snažili se, pískali, ale žádný delfín se neobjevil.

Pak přišel útulek pro zvířata. Měli jaguára, další velkou kočku, anakondu, želvy, tukany, velké papoušky, lenochody, hady a opice. Opičky, kromě té největší, běhaly volně. Dalo se s nimi hrát. To bylo bezva.
Jako průvodci se nás ujali dva mladí francouzští dobrovolníci.

Spolu s námi byl na lodi tenhle pán. Španěl, tedy přesněji řečeno Katalánec, jak se představil. Jeho zkušenosti nás odradily od jakýchkoliv plánů strávit třeba jednu noc v džungli. On, který nemá nejmenší jazykovou bariéru, měl problém. Koupil si tři noci v džungli. A po dvou nocích ho vyhodili, že už si všechno vyčerpal. Další noc si musel zaplatit znovu. Kromě toho nám ukazoval neskutečně poštípané nohy v okolí kotníků. Máme se příliš rádi na to, abychom riskovali vlastní zdraví. Takže i další dvě noci strávíme v pohodlí našeho hotelu v klimatizovaném pokoji bez komárů a jiných breberek. A výlety si uděláme jen přes den.

V jedné kleci bylo i stádečko lenochodů. Dali se pohladit, ale jejich dlouhé drápy nejsou bez nebezpečí. Takže jsme si žádného v náručí nepochovali.

To už ale neplatilo o anakondě. Statečná manželka si, bez zaváhání, tu asi pětimetrovou hadici vzala kolem krku.

Následoval přejezd k indiánům. Tam šel jenom Španěl a my jsme přejížděli k motýlí farmě.

My jsme jeli dál přes vodní džungli.

Dostali jsme se do motýlí farmy, ale přesně do té, před kterou všude varují. Abychom nedělali problém, tak jsme zaplatili, vyslechli si komentář ve španělštině a po dvaceti minutách jsme toto zařízení opustili. Tady alespoň jedna z housenek, které jsem si pochoval.

Následoval návrat zpět do přístaviště v Nanay.
Je tam trh, kde se prodávají přírodní produkty a zároveň je to velká restaurace s nabídkou místních specialit.
Grilovaní červíci

Tady jsou ještě živí. Asi existují ve dvou provedeních, protože jedni se mrskali v nějaké tekutině (asi se přirozeně marinovali) a ti druzí byli v suchu.

Opět jsme potkali našeho Španěla a ten měl na červíky chuť. Jednoho nabídl manželce.

Je prostě statečná. Jen tu hlavičku vyhodila :-).

Takhle vypadají paraořechy. Je to tvrdý obal velikosti kokosového ořechu se semeny v dalším tvrdém obalu. Asi deset čerstvě vyloupaných paraořechů stálo 2SOL.

Handsfree pro motorkáře

Nejslavnější místní budova z doby největší slávy města Iquitos. Přímo od pana Eiffela.

Internet tu běhá rychlostí blesku - změřeno download 441kbit / upload 27kbit. Fotografie do blogu nahrávám přes noc. Zatím se to kupodivu daří. Určitě si odtud přes internet nikam nezavoláme a pracovat přes VPN se vůbec nedá.

Peru (XI) - Arequipa a přesun do džungle

Na prohlídku města Arequipa jsme neměli moc času, ale ty hlavní památky v okolí centra (jako ve všech peruánských městech náměstí Plaza de Armas) jsme zvládli. Podle našeho názoru se jedná o nejhezčí město, kde jsme v Peru byli. Doprava je tady stejně šílená jako jinde, ale taxikáři se v té změti pohybují bravurně.
Začali jsme v Claustros la Compaňia. Je to kostel s pěkně upraveným nádvořím. Ke kostelu je připojená nádherně vyzdobená kaple. Platí se do ní vstupné ale nesmí se tam fotit.

Náměstí bylo plné lidí a hlavně holubů.

Do Katedrály se platí vstupné a k tomu si návštěvníci musí vzít průvodce i z důvodu bezpečnosti. Ten se platí zvlášť. Ale nebylo to drahé a stálo to za návštěvu. Fotografovat se může s výjimkou pokladnice.

Součástí prohlídky je i výstup na střechu ke zvonům. Odtud je krásný výhled do okolí.
Na téhle hoře je nápis, který je reklamou na kávu.

Výhled na více než šestitisícovou sopku se sněhovou pokrývkou je impozantní

O dost nižší hory na opačné straně sice vypadají jako zasněžené, ale není to tak. Je prý popel z výbuchu sopky před 400 lety.

Při návratu na náměstí tam právě probíhala nějaká politická demonstrace spojená s volbami.

Bylo kolem jedenácté a tak i nejvyšší čas na návštěvu té vůbec nejvyhlášenější místní památky - Convento Santa Catalina. Je to nádherně upravený klášter pro řádové sestry. Ty tam stále ještě žijí ve vyhrazené nepřístupné části. Je jich v současnosti už jen 14. Vetšian areálu (z celkem 20000 metrů čtverečních) je určena pro návštěvníky. Vstupné bylo poměrně vysoké (40SOL). Hned na začátku se nám nabídla jedna z průvodkyň (za 10SOL osoba) a ukázala nám nejdůležitější části.
Celý areál byl zpočátku určený pouze pro dívky ze zámožných rodin, které už nikdy nemohli areál opustit. Uvnitř byly (a jsou) samostatné domečky i společné prostory. Stěny jednotlivých ulic mají krásné jasné barvy a jsou nazvány podle španělských měst.

Ještě jsme stihli zajít na jídlo. Celé na ohni grilované kuře, ohromná hromada hranolek a pití dohromady za 43 SOL. Pak už nás čekal přesun do hotelu pro zavazadla a na letiště. Přelétali jsme nejprve do Limy a odtud s asi 2,5 hodinovou přestávkou do města Iquitos. To se nachází hned na začátku řeky Amazonky. Kousek před ním se několik řek slévá a až tady získává tahle největší řeka světa svoje jméno. Hned na letišti bylo ve vzduchu cítit velká změna klimatu. Vysoká vlhkosti i teplota ke 30 stupňům.
Do hotelu Epoca jsme dorazili těsně po půlnoci.

Peru (X) - Koně a přejezd do Arequipy

Dnešek byl volnější a primárně určený k odpolednímu přesunu do města Arequipa.
Na dopoledne mě napadlo splnit manželce sen - projet se na koni. Ani jeden z nás to nikdy nezkusil.
U pana domácího jsem to objednat na ráno v 9:00. Chtěl jsem koně jen pro manželku, ale místní kovboj přivezl koně rovnou pro oba. Když mě uviděl, tak bylo jasné, že s mojí velikostí nepočítal. Přilba mi byla malá a ochranné návleky na lýtka taky rovnou odložil. Ještě jsem doufal, že kůň (chudák) nebude kompatibilní s mojí váhou. Pan kovboj mi ho ale přesedlal na jeho sedlo a vyrazili jsme ve třech. Já jsem si připadal spíše jako gaučo než gaucho. Trochu problém byl, že mi pán na začátku vysvětlil jenom brzdu. Jak zatáčet a přidat plyn, to mi řekl až později.

Ale líbilo se mi to a manželka byla úplně nadšená.
Ve 12 pro nás přijelo taxi a odvezlo nás do Chivay na autobus. Měli jsme dost času na obhlídku místního trhu.
Velké pozdvižení způsobil můj příchod ke stánku místního šamana. Ten tam mužům vysvětloval nějaké mužské problémy a jejich řešení pomocí kořínků.

Tady se boty opravují i bez elektrického stroje

Původně jsme si chtěli dát něco k obědu. Ale v místní lidové jídelně nás hlad přešel. Riskovat před několikahodinovou jízdou autobusem jsme nechtěli.

Ve 13:15 jsem vyrazili autobusem směr Arequipa. Přesněji řečeno autobus jel do města Puno. V polovině trati nás přesadili do dodávky, která nás za necelé dvě hodiny vysadila v hotelu v Arequipě. Pan řidič vozí pro štěstí podkovu.

Cestou byly opět krásně vidět okolní sopky.

Jedna z nich má jméno Pichu Pichu. Jen aby sem nepřijel náš milý pan prezident a nesnažil se jim předvést jeho známé lingvistické znalosti.
A internet nám tady naštěstí běží, takže zítra ráno snad budu moci splnit uzávěrkové pracovní povinnosti.

Zítra odpoledne se přesouváme do peruánské Amazonie. Do města Iquitos.