Peru (IX) - procesí a kondoři

Už v noci (kolem čtvrté) nás probudilo nahodilé bouchání rachejtlí. Protože byla velikonoční neděle, tak mi to ve čtvrt na šest nedalo a zkusil jsem jít ke kostelu. Máme to asi 200 metrů vzdušnou čarou. Kousek od něj jsem zaslechl zpěv a bylo vidět, že je uvnitř plno lidí.

Chvíli jsem poslouchal a pak se vydal zpátky do ubytování. Jen jsem dorazil k našim dveřím, začala hrát hlasitá hudba. Došlo mi, že asi začalo procesí. Takže jsem se obrátil a pospíchal tentokrát i s manželkou zpět ke kostelu. Lidé už byli z kostela venku a postupně obcházeli náměstí. Celé to trvalo asi hodinu.

Na 6:15 jsme měli původně domluvenou snídani, ale kvůli procesí jsme se o deset minut opozdili. Důležitější bylo, že jsme viděli něco zajímavého. Před domluveným odvozem směr Cruz del Condor v Colca kaňonu jsme se stihli i nasnídat. To je místo, kde je každé ráno velká šance vidět kondory. Je to určitě největší turistická atrakce zdejšího kraje.
Přesně v domluvený čas přiběhl průvodce a odvedl nás k už téměř plnému autobusu. Cena pro nás 50SOL za osobu.
Cestou proběhlo pár zastávek.

Kousek od Cruz del Condor jsme z autobusu vystoupili a šli pěšky asi půlhodinovou procházkou směr to nejlepší pozorovací místo. Už z dálky bylo pár kondorů ve vzduchu vidět.

Zahlédli jsme i divoké králíky (na fotce jsou rovnou dva).

Stále jsme se přibližovali a kondorů přibývalo. Jak nám řekl průvodce, máme velké štěstí. Běžně tu prý bývají jeden dva kousky. Dnes jich bylo ve vzduchu snad dvacet. Kondoři po východu slunce využívají zdejších stoupavých vzdušných proudů k plachtění nad hlubokým údolím.

Dokonce jsme tady zahlédli i našeho prvního jihoamerického kolibříka.

Celé to přírodní představení byl úžasný zážitek. Probíhalo v nadmořské výšce kolem 3700 metrů.
Na zpáteční cestě jsme si ještě koupili místní specialitu - zvláštní zmrzlinu z kaktusového plodu. Chutnala trochu jako kivi.

Po návratu do Yanque jsme si zašli na horkou čokoládu. Ale ta byla. To se s naším kakaem srovnávat nedá.

K jídlu jsme si dali výborný kuřecí sendvič. Čerstvě grilovaný se zeleninou ve skvělém místním chlebu. Občerstvení jsme zakončili nejpopulárnějším peruánským míchaným alkoholickým nápojem pisco sour. Tedy spíše manželka, protože já jsem téměř abstinent.

Odpoledne proběhl ležing s usilovným přebíráním dnešních bohatých fotoúlovků.
Večer opět večeře u pana domácího. Tentokrát to byl pstruh s místními bylinkami pro manželku a já jsem si objednal kuřecí soté.

Internet nám stále nefunguje. Podařilo se mi dostat z notebooku přes WiFi na nastavení routeru. Základní přístupové údaje admin / admin zafungovaly. Problém je ale v připojení. Takže se snad na internetu objevíme zítra po odpoledním přesunu do města Arequipa.

Publikováno 28.3. 2016 v 19:20 peruánského času