Peru (XII) - Iquitos a Amazonka

Spánek byl dnes krátký kvůli pozdnímu nočnímu příjezdu. Na snídani jsme šli kolem půl osmé. V plánu jsme měli jen prvotní seznámení s prostředím. A chtěli jsme vidět něco přírodního mimo město.
Vypravili jsme se na motýlí farmu Pilpintuwasi. Nakonec jsme tam sice vůbec nedojeli, ale uděláme další pokus.
Po snídani jsme nejprve hledali banku poblíž hotelu. Našli jsme, ale papírové bankovky nám nedal. Vedlejší bankomat byl na mince. Vzali jsme zavděk několik desítkami pětisoláků.
Pro cestu do přístavu Nanay jsme využili místní mototaxi (ťuk-ťuk). Je jich tu nepočítaně. Auta jsou vidět mninimálně. Iquitos je údajně největší město na světě (mimo ostrovy), kam se nedá dostat po silnici. Jenom letadlem nebo lodí.

Okamžitě po příjezdu se na nás vrhlo asi pět naháněčů na lodní výpravy. Začínali na 50SOL, pak šli na 20SOL. Všichni měli to samé, jen se jezdilo po různých spřátelených stanicích. My jsme si vybrali jednoho, který alespoň trochu mluvil anglicky. Zadání bylo jasné - zvířátka, motýlí farma a žádní indiáni.

První zastávkou byl soutok Nanay river a Amazonky. Na fotografii to není tak dobře vidět, ale Amazonka je hnědá a Nanay má modrošedou barvu. Barevný předěl byl jasně viditelný.
V tom místě jsou (prý) růžoví delfíni. Snažili se, pískali, ale žádný delfín se neobjevil.

Pak přišel útulek pro zvířata. Měli jaguára, další velkou kočku, anakondu, želvy, tukany, velké papoušky, lenochody, hady a opice. Opičky, kromě té největší, běhaly volně. Dalo se s nimi hrát. To bylo bezva.
Jako průvodci se nás ujali dva mladí francouzští dobrovolníci.

Spolu s námi byl na lodi tenhle pán. Španěl, tedy přesněji řečeno Katalánec, jak se představil. Jeho zkušenosti nás odradily od jakýchkoliv plánů strávit třeba jednu noc v džungli. On, který nemá nejmenší jazykovou bariéru, měl problém. Koupil si tři noci v džungli. A po dvou nocích ho vyhodili, že už si všechno vyčerpal. Další noc si musel zaplatit znovu. Kromě toho nám ukazoval neskutečně poštípané nohy v okolí kotníků. Máme se příliš rádi na to, abychom riskovali vlastní zdraví. Takže i další dvě noci strávíme v pohodlí našeho hotelu v klimatizovaném pokoji bez komárů a jiných breberek. A výlety si uděláme jen přes den.

V jedné kleci bylo i stádečko lenochodů. Dali se pohladit, ale jejich dlouhé drápy nejsou bez nebezpečí. Takže jsme si žádného v náručí nepochovali.

To už ale neplatilo o anakondě. Statečná manželka si, bez zaváhání, tu asi pětimetrovou hadici vzala kolem krku.

Následoval přejezd k indiánům. Tam šel jenom Španěl a my jsme přejížděli k motýlí farmě.

My jsme jeli dál přes vodní džungli.

Dostali jsme se do motýlí farmy, ale přesně do té, před kterou všude varují. Abychom nedělali problém, tak jsme zaplatili, vyslechli si komentář ve španělštině a po dvaceti minutách jsme toto zařízení opustili. Tady alespoň jedna z housenek, které jsem si pochoval.

Následoval návrat zpět do přístaviště v Nanay.
Je tam trh, kde se prodávají přírodní produkty a zároveň je to velká restaurace s nabídkou místních specialit.
Grilovaní červíci

Tady jsou ještě živí. Asi existují ve dvou provedeních, protože jedni se mrskali v nějaké tekutině (asi se přirozeně marinovali) a ti druzí byli v suchu.

Opět jsme potkali našeho Španěla a ten měl na červíky chuť. Jednoho nabídl manželce.

Je prostě statečná. Jen tu hlavičku vyhodila :-).

Takhle vypadají paraořechy. Je to tvrdý obal velikosti kokosového ořechu se semeny v dalším tvrdém obalu. Asi deset čerstvě vyloupaných paraořechů stálo 2SOL.

Handsfree pro motorkáře

Nejslavnější místní budova z doby největší slávy města Iquitos. Přímo od pana Eiffela.

Internet tu běhá rychlostí blesku - změřeno download 441kbit / upload 27kbit. Fotografie do blogu nahrávám přes noc. Zatím se to kupodivu daří. Určitě si odtud přes internet nikam nezavoláme a pracovat přes VPN se vůbec nedá.