Na dopoledne mě napadlo splnit manželce sen - projet se na koni. Ani jeden z nás to nikdy nezkusil.
U pana domácího jsem to objednat na ráno v 9:00. Chtěl jsem koně jen pro manželku, ale místní kovboj přivezl koně rovnou pro oba. Když mě uviděl, tak bylo jasné, že s mojí velikostí nepočítal. Přilba mi byla malá a ochranné návleky na lýtka taky rovnou odložil. Ještě jsem doufal, že kůň (chudák) nebude kompatibilní s mojí váhou. Pan kovboj mi ho ale přesedlal na jeho sedlo a vyrazili jsme ve třech. Já jsem si připadal spíše jako gaučo než gaucho. Trochu problém byl, že mi pán na začátku vysvětlil jenom brzdu. Jak zatáčet a přidat plyn, to mi řekl až později.
Ale líbilo se mi to a manželka byla úplně nadšená.
Ve 12 pro nás přijelo taxi a odvezlo nás do Chivay na autobus. Měli jsme dost času na obhlídku místního trhu.
Velké pozdvižení způsobil můj příchod ke stánku místního šamana. Ten tam mužům vysvětloval nějaké mužské problémy a jejich řešení pomocí kořínků.
Tady se boty opravují i bez elektrického stroje
Původně jsme si chtěli dát něco k obědu. Ale v místní lidové jídelně nás hlad přešel. Riskovat před několikahodinovou jízdou autobusem jsme nechtěli.
Ve 13:15 jsem vyrazili autobusem směr Arequipa. Přesněji řečeno autobus jel do města Puno. V polovině trati nás přesadili do dodávky, která nás za necelé dvě hodiny vysadila v hotelu v Arequipě. Pan řidič vozí pro štěstí podkovu.
Cestou byly opět krásně vidět okolní sopky.
Jedna z nich má jméno Pichu Pichu. Jen aby sem nepřijel náš milý pan prezident a nesnažil se jim předvést jeho známé lingvistické znalosti.
A internet nám tady naštěstí běží, takže zítra ráno snad budu moci splnit uzávěrkové pracovní povinnosti.
Zítra odpoledne se přesouváme do peruánské Amazonie. Do města Iquitos.
Žádné komentáře:
Okomentovat