Rio (III) - Cukrová homole a žranice

Noc byla opět teplotně nad naše limity. V noci jsem se několikrát sprchoval. Kolem 4:15 jsem dopisoval včerejší blog a následně udělal online check-in na zítřejší let z Ria do peruánské Limy. Bohužel dokument chtějí mít vytištěný, tak jsem požádal na recepci. Ochotně mi palubní vstupenky vytiskli. Při té příležitosti jsem se zmínil o naší klimatizaci. Slíbili, že se na to během dne někdo podívá.

Na dnešek nám scházela poslední top turistická atrakce - Pão de Açúcar (Sugarloaf / Cukrová homole). Je to po Kristovi druhý nejznámější symbol města. A dopoledne mělo být jasno. Takže šance něco vidět.
Nahoru vedou dvě lanovky. Uprostřed je mezistanice, odkud je možné přehlédnout skoro celé Rio. Včetně Krista. Fronta nebyla, lanovka stíhala vyvážet dávky návštěvníků bez problémů.

Kristus byl při naší cestě vzhůru kupodivu krásně vidět bez jediného mráčku.

Po příjezdu na vrchol Pão de Açúcar jsme spolu s ostatními zjistili, že tam probíhá rekonstrukce a směrem na město není skoro nic vidět.
Tohle bylo, s výjimkou výstupního místa z lanovky, jediné místo odkud byla vidět alespoň Copacabana. A Kristus už byl opět v typických mracích.

Nahoře jsme se tedy nechtěli moc zdržovat. Jenom fronta na lanovku směrem dolů se vůbec neposouvala. Nahoru také nikdo nejezdil. Byla nějaká porucha, takže kabinky jezdily nejméně půl hodiny pomalu a bez pasažérů. Na přímém slunci to bylo utrpení.

Nakonec jsme sjeli do mezistanice a chvíli si zrelaxovali na místním free internetu. Při přechodu k druhé lanovce se nám objevil Kristus krásně rámovaný mraky. Ty dokonce skryly i ty ošklivé antény na pravé straně vedlejšího kopce.

Rychle jsem přezbrojil na teleobjektiv a pár obrázků nevypadá špatně.

Za chvíli představení létajícího Krista pomalu ukončily mraky.

V Brazílii jsem chtěl zažít ještě jednu věc. Takovou tu typickou grilovací restauraci kde číšníci chodí a krájí masíčko dokud se do člověka něco vejde. Měl jsem jednu vyhlédnutou asi kilometr od lanovky. Šli jsme tam pěšky. Restaurace byla na druhé straně široké silnice kde nebyl přechod. Na na té naší straně byla restaurace jiná - Fogo de Chao, ale úplně stejného principu. Cena 126 Realů za osobu nebyla úplně lidová. V ceně salátový a přílohový bar + grilované maso. Tak jsme si šli vyhodit z kopýtka.

Manželka si "zbytečně" zaplnila žaludek zeleninou.

Já jsem to vzal masitým směrem hned od začátku.

Na stole je obrázek kravičky a na něm jsou umístěné jednotlivé kousky hovězího, které přinášejí číšníci. A těch číšníků tam běhalo možná dvacet. Každý má většinou na rožni něco jiného. Nejvíc hovězí, nějaké vepřové, jehněčí a kuřecí. K tomu i nějaké klobásky.

Jak je vidět, tak se mi to líbilo.

Odhadem jsem si dal tak kilo fantastického masa. Ten asi nejlepší kousek bylo číslo 22 z obrázku.
Zaplatili jsme celkem 306 Realů a týden budeme muset na jídle šetřit :-). Ale stálo to za to. Jak jsem zjistil následně, tak restaurace Fogo de Chao patří v Riu k těm vůbec nejlepším a logicky i dražším.
Do hotelu nás odvezlo taxi. Musím říci, že všichni taxikáři (odhadem asi šest) byli ochotní, okamžitě spouštěli taxametr (se správným tarifem) a kromě jednoho nikdo neuměl anglicky.
Druhou věcí o které jsem se nezmínil je bezpečnost. Z té měla hlavně manželka velké obavy. Kromě pár dorážejících opilců jsme na žádný náznak agresivity nikde nenarazili.

Klimatizace v pokoji už funguje.
Ještě jsme si objednali na ráno odvoz. Vstáváme v 02:20 a ve 3:00 má přijet taxi. Letadlo má odlet v 05:30. Takže zítra bychom měli po dvou leteckých přesunech nocovat v Peru ve městě Cusco.