Tato noc byla také první, kdy mi byla zima. Musel jsem se přes prostěradlo přikrýt vlněnou dekou.
Náš hotýlek
Výhled z okna na Otavalo a sopku za ním
Náš dnešní program byl volnější. Vodopády Peguche a kráterové jezero Cuicocha následované prohlídkou náměstí a trhu v Otavalo.
Už včera, ale i dnes, jsme tady několikrát viděli škodovky - Fabie a Octavie.
Vodopády Peguche leží v parku, který je na kopci na městečkem Otavalo. Měli jsme to tam asi 4 kilometry. Parkoviště za 1$. V Ekvádoru je oficiální měnou americký dolar. Vstupné dobrovolné. Ale všichni návštěvníci se musí zapsat do knihy (jméno, věk, země, číslo pasu, důvod návštěvy).
Všechno je tady krásně zelené
U vodopádku jsme jsme přešli na druhou stranu říčky. Za chvíli jsme došli ke stavení. V něm byla integrovaná jeskyně inků, muzemum i restaurace.
To je ta restaurace (kterou jsme nenavštívili)
V parku je i jezírko s údajně termální vodou.
Po lanovém mostě jsme se dostali na správnou stranu říčky a zamířili zpět ke vstupu do parku. Tam jsou nejrůznější stánky s jídlem i suvenýry.
Tady se teprve dávaly suroviny do pánve.
Manželka si vyzkoušela netradičního kulicha.
Ekvádorci mají na domech rádi zdobené věci a často i výrazné barvy. Tady je příklad místního podnikatelského baroka.
Tenhle stánek nás zaujal nejvíc. Paní už měla kuřecí kousky hezky ugrilované
Tohle jsou placičky ze sladkých brambor. Je to jako naše opečené škubánky.
K plnému talíři (3$) byla k dispozici pálivá salsa v libovolném množství.
S manželkou jsme si opravdu pochutnali. A kostičky dostal tenhle pejsek
Pak jsme jeli přímo k jezeru Cuicocha. Vstup volný, jen je potřeba se opět zapsat do knihy návštěvníků.
Uprostřed jezera jsou ostrovy
Ty je možné obeplout na malých motorových člunech. Byla tam docela fronta a čluny jenom dva. Raději jsme si ušli kousek hřebenové trasy kolem jezera.
Čmeláci mi přišli stejní jako u nás
Po návratu do Otavalo jsme šli poprvé v Jižní AMeriice do supermarketu. V Brazílii jsme ho nepotřebovali, v Peru neviděli, tak až tady. Byl docela malý (tak polovina Lidlu) a dalo se zaplatit kartou. Ale k identifikaci jsem musel ukázat pas, na účtenku dopsat jeho číslo a ještě telefonní číslo. Asi aby mi mohli poděkovat za útratu 12,5$.
Dnes byla neděle a všude se pohybovali načančaní lidé. Místním dámám to moc sluší ve vyšívaných halenkách.
Na ulicích se samozřejmě prodává všechno možné k jídlu. Tady to byl rambutan
Zaujalo mě i tohle. Už v Peru to prodávali. Pro děti. Chtěl jsem to zkusit a očekávání se naplnilo. Ochucený tuhý sníh z bílků.
Na ulicích jsme neviděli žádné díte v kočárku. Všechny se nosí buď v náručí nebo na zádech.
Místní mladíci odpovídají mojí představě indiána. Snědí a dlouhé černé vlasy mají většinou svázané do copu.
Hlavní náměstí v Otavalo
I tady poletoval krásný kolibřík
Trochu pršelo, tak se tuláci šli schovat pod střechu baru.
Ulice v centru Otavalo jsou upravené a na rozdíl od Peru tady není bordel.
Červená karkulka na zdi základní školy. Že všechno ohledně bezpečnosti není asi ideální ukazuje zapíchané sklo na vrcholu plotu
Zmrzlinář si vozí kompletní výbavu na korbě
Pak už přišel trh. Je to jen ten turistický. Protože místní nejslavnější indiánský byl včera (sobota). Ale my jsme přijeli až k večeru. Dají se tady koupit slavné panamské klobouky.
Spousty ručně dělaných suvenýrů
Manželka si opět vybírala další lamí šály ze široké nabídky.
V Peru byla jen koka, tady se veřejně prodává i marihuana.
Teď je tady 21:30 a venku stále hraje muzika na pouti. Snad to zabalí dřív než v šest ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat