Na letišti si mě ještě vybrali k asi namátkové kontrole odbaveného zavazadla. Naštěstí nic nenašli. Ani kokové bonbony, které jsme riskli a snad je dovezeme domů.
Let do Bogoty proběhl podle plánu, stejně jako vstupní formality. Dokonce se mi podařilo vybrat místní měnu. "Logicky" nejsou bankomaty u příletů, ale u odletů. I jedno příruční zavazadlo jsme si uložili do úschovny.
Místní peníze - kolumbijské peso má malou hodnotu. Je jich zhruba 130 za 1Kč. O to větší se používají bankovky. Vybral jsem 200000.
Už při jízdě taxíkem bylo vidět, že neděle asi není úplně běžný den. Bylo půl osmé a všude jezdili cyklisté a běhali běžci. V neděli se totiž zavírá centrum pro automobilovou dopravu a všichni si to užívají. Mimochodem úplně stejné to je prý i v ekvádorském Quito.
Nechali jsme se odvézt na hlavní náměstí - Bolivarovo. Tam jsou všechny nejdůležitější instituce (prezidentský palác, parlament, ústavní soud). A taky katedrála
Když je ta neděle, tak proč si nezajít s kolem do katedrály.
Hned vedle byl stánek a na něm krásně upravené ovoce. Ideální k naší snídani. Černoch byl milý, z nabízených bankovek si vzal odpovídající kousky.
Stejně tak pouliční kavárník. Cena kávy 2000 pesos = zhruba 15Kč.
Ať mi nikdo neříká, že ten zadní tvar narostl přirozenou cestou. Asi se to někomu líbí.
Opět jsme si našli free walking tour. Začínala u Muzea zlata od 10:00.
Bogota neoplývá krásnými budovami. Asi i proto byla tour zaměřena na historii země v posledních 200 letech. Došlo i na drogové kartely a guerillovou válku. Dnes už to má vláda podstatně víc pod kontrolou.
Město je plné graffiti.
V jedné z restaurací proběhla ochutnávka místního nápoje chicha. V každé jihoamerické zemi se pod stejným názvem skrývá trochu jiná verze. Peruánská mi chutnala, kolumbijská připomínala chutí i vůní slabé pivo. A to není moje chuťová preference.
Přece jen je v Bogotě pár uliček, kde jsou staré barevné domečky.
Dostali jsme se i do vyhlášeného Muzea Botero, které je přístupné zdarma. Stále ještě žijící slavný autor založil nové pojetí tvarů na obrazech a sochách.
Po skončení tour jsme museli na dominantu Bogoty - vrchol Monserrate. NA vrchol jezdí kabinková lanovka a kolejová lanovka jako na Petřín. Návštěvníci si mohou vybrat jakou cestu zvolí. MY jsme nahoru jeli kabinkou a dolů po kolejích.
Výhled na město je hezký. Na vrcholu je i kostel, kde právě probíhala mše.
Dokonce i tady, ve výšce přes 3000 metrů, byli kolibříci.
Při jízdě taxíkem k Muzeu zlata došlo k situaci, která nás na celé jihoamerické cestě nepotkala. Taxikář, jehož drzost a evidentní zkušenost v okrádání zákazníků je "vzorová", nám zkazil dojem o Bogotě. Nikdy bych nevěřil, že se mi něco takového může stát a že to slupnu i s navijákem. Cena 12000 pesos (už tak předražená) nás ve výsledku vyšla na skoro 70000 pesos. Při odchodu z auta jsem mu dával 12000. On si evidentně během vteřiny přehodil bankovky a tvrdil, že jsem mu nedal 10000 + 2000, ale jen 1000 + 2000. A pak mi to samé udělal i s 50000 bankovkou. Prý jsme mu dal jen 5000. Doplatil jsem to na třetí pokus podle jeho tvrzení. Po vystoupení z auta jsem přepočítal zbývající peníze a bylo to jasné. Hajzl, který profesionálně okrádá turisty. Čím jsem starší, tím víc mi vadí podobní jedinci. Tahle záležitost nás stála naštěstí jen asi 500Kč. V dolarech by to bylo bolestnější. Doufám, že mu to jednou někdo i za mě spočítá.
Nezbývalo než vybrat další hotovost z bankomatu.
Dole jsme si prohlédli Muzeum zlata v ne právě pozitivní náladě i když v neděli byl vstup zdarma.
Zlata tam mají opravdu hodně.
Pak zbývalo nasytit se před nočním šestihodinovým letem do Ria. Vracíme se o dvě hodiny blíže k domovu. Zítra (tedy už vlastně dnes) míříme k vodopádům Iguazu.
Žádné komentáře:
Okomentovat