Objevili jsme další zelenou stěnu budovy z živých rostlin.
Kousek od místa srazu na walking tour je hlavní městské tržiště. Je to budova, kde se prodává ovoce, zelenina, květiny. Ale zároveň se tam i vaří typická jídla a prodávají typické nápoje.
Pro to všechno je potřeba dostatek ledu.
Kuchař si svolává zákazníky do restaurace
Dnes nám vyšlo krásně počasí, spadlo jen pár kapek. I policistka se musí chránit proti silnému slunci.
Hlavní náměstí v Quito - Plaza de la independencia. V blízkém pozadí sochy je prezidentský palác, který sehraje důležitou roli. V dalekém pozadí je hora Pichincha, kam vede jedna z nejvyšších lanovek na světě. Do výšky kolem 4000 m.n.m. Samotné Quito je ve výšce téměř 3000 m.n.m.
Probíhalo tady nějaké kázání pod otevřeným nebem. Moc pěkně hráli a zpívali.
Na všechno dohlíží i elektromotorizovaná policie
Tahle paní jim to svým vykřikováním trochu narušovala
To je pan kazatel
Už byl čas pro cestu k výchozímu bodu walking tour.
Paní prodávající takové rostliny na ulici jsme ještě nikde neviděli.
Náš průvodce Beto, rodilý Ekvádorec, mluvil výbornou angličtinou. Celkově byl příjemný a dozvěděli jsme se hodně zajímavostí, které se běžný turista nedozví.
Hned na začátku jsme se zastavili na centrálním trhu, kde jsme byli sami už ráno. A hned to s informacemi bylo úplně jiné.
Tohle jsou zdejší ostružiny, z kterých jsme pili vynikající džus.
Historické centrum Quito bylo zapsané spolu s Krakovem jako vůbec první městská rezervace do seznamu Unesco. A je považované za vůbec nejlépe dochované v rámci celé Jižní Ameriky
Místní zdravá cukrárna (vše z oříšků, semínek, ovoce).
Na vrcholu kopce El Panecillo je socha Madony. Údajně jediná na světě s křídly. Na vršek se důrazně nedoporučuje chodit pěšky. Ani ne kvůli převýšení, ale hlavně kvůli vysokému výskytu lumpů. Jak nám řekl průvodce tak Španělé si odvezli tuny zlata a pak poslali hliníkovou sochu.
Na historických budovách snad nikde nejdou hodiny správě. Dokonce většinou do různých světových stran ukazují různě špatný čas
Cestou jsme ochutnali ostružinovou zmrzlinu připravenou tradičním způsobem mícháním na ledu. Byla skvělá.
Od našeho průvodce jsme se dozvěděli třeba informaci o předpovědi počasí. A rozhodně to potvrdilo naší zkušenost. Tady předpovědi nefungují. Na několika stránkách (např norské yr.no, nebo accuweather) melo být dnes zataženo se silným odpoledním deštěm. Bylo hezky, občas zataženo, ale kapek jen pár.
Průměrný plat i ceny se za posledních 16 let téměř nezměnily. Je to kolem 500$ a jízda autobusem stojí stále 25 centů. Je to tak od doby, kde Ekvádor po krachu místní měny přešel na americké dolary.
Další věcí, kterou jsme zachytili byla možnost navštívit Prezidentský palác. Současný prezident totiž rozhodl, že umožní zdarma vstup do této krásné budovy. Jen je potřeba v budce u paláce předložit doklad a návštěvník dostane vstupenky na určitou hodinu. My jsme kolem 14:30 dostali vstup v čase 18:30.
Bylo potřeba najít program.
Nejprve jsme se nechali odvézt taxíkem na Panecillo (3$).
Pohled na historické centrum Quito.
Za cestu zpět do centra chtěl taxikář 5$. To je moc. Svezli jsme se autobusem za 2x 25 centů.
Jedna z mnoha hudebních aparatur pro kázání doprovázené hudbou a zpěvem.
Ani na Bazilice nebyl na ciferníku správný čas.
Ještě byl čas, tak to vyhrála naše včerejší restaurace (T-Bone steak 360g za necelých 9$).
Když nadešel čas vstupu do Prezidentského paláce byli jsme prosvíceni jako na letišti. Pak nás překvapil osobní fotograf ekvádorského pana prezidenta. Všem návštěvníkům dělal foto s věnováním, které jsme dostali (zdarma) na konci prohlídky.
V paláci jsme prošli jedno křídlo, s místnostmi kde se schází vláda, kde se pořádají recepce a výstavu části darů a vyznamenání, které prezident dostává od státníků.
Budova napravo je prezidentský palác.
Pro jistotu jsme se nechali odvézt do hotelu taxíkem.
Zítra v noci jedeme na letiště a v 5:20 odlétáme na jeden den do Bogoty.
Žádné komentáře:
Okomentovat