Vodopády Iguazu (II) - Argentina a Ptačí park

Ráno slušná snídaně v hotelu a kolem 8:30 odjezd směr argentinská strana. Tady se jezdí pohodově a půjčení auta je rozhodně dobrá volba. Určitě lepší než taxíky. Na brazilské straně nám jen pokynuli, na argentinské jsme během 5 minut dostali razítko do pasu. Odhadem je park 15 - 20 kilometrů od hranic.
Cestou byly výstrahy, které jsme ještě neměli ve sbírce.
pozor tapír

pozor nosál

Argentinská strana má mnohem víc cest a člověk se několikanásobně víc nachodí než na brazilské straně. Z Brazílie se kouká, z Argentiny je člověk vodě blíž. Pokud by někdo měl jen omezený čas na návštěvu, tak brazilská část je vhodnější.
Prošli jsme si všechno, co se tady nabízelo. Podle instrukcí je nejlepší začít dopoledne modrou trasu (lower trail), potom červenou (upper trail) a nakonec se nechat odvézt vláčkem Ďáblovu chřtánu. Poslední asi kilometr zbývá dojít pěšky.

Motýlů tady bylo snad ještě víc než na brazilské straně

Nosálů jsme pro změnu viděli méně, ale tahle pěkná rodinka byla početná.

Naturalistické varování v argentinském provedení. Nikoho jsme neviděli, že by si na nosála sahal, všichni si udržovali odstup od těhle zvířátek.

Na argentinské straně se většinou chodí po kovových můstcích. Docela mě z toho bolely nohy.

Letos jsem ještě nikde neměl Japonce. Málem bych zapomněl, ale oni se připomněli sami. Vlezli nám do záběru.

Omlouvám se Japoncům, vůbec nic proti nim nemám. Navíc jsou pro mě Japonci skoro všichni Asiaté. Já je prostě nerozeznám.

Motýli byli ve velkém počtu i u Chřtánu

Tenhle krasavec se tady nevyskytuje v tolika exemplářích. Navíc se jen neochotně nechá fotit. Jiné druhy si sedaly modelem mnohem raději.

Argentinskou stranu jsme opustili kolem druhé hodiny. Do odletu nám zbývaly čtyři hodiny. Přes hranice jsme si asi čtvrt hodinku postáli ve frontě. Ale argentinské razítko jsme dostali rychle. Brazilci opět na nás jenom mávli.
Zbývalo doplnit nádrž před vrácením auta. V Brazílii se musí zpět do města. Asi by bylo lepší vzít benzín na argentinské straně. Pak už směr letiště a kousek za odbočkou na něj je ještě ptačí park. Jsou tam klece ale hlavně velké průchozí voliéry. A v nich na dosah ruky krásné exempláře zejména místního ptactva.

Voliéra s velkými papoušky byla plná barevných krasavců. Řev tam byl neskutečný

Kousek před východem ještě "půjčovali" jednoho papouška k soukromému focení

Zbývaly asi tři kilometry n letiště. Bez problémů jsme vrátili auto, snědli fantastickou zmrzlinu z mraženého ovoce a v 18:20 odletěli do Ria. Poslední jihoamerickou noc máme ve stejném hotelu, kde jsme tady začínali. Zítra odpoledne vyrážíme na cestu do Lisabonu a ve čtvrtek večer bychom měli přiletět do Prahy.

Nakonec ještě manželčin panoramatický snímek Ďáblova chřtánu