vopetr: Z Westport do Killybegs

Ještě jsem neukázal typickou irskou snídani, tak tady je náprava.

V téhle verzi nejsou dvě položky, které někde dávají a někde ne. Je to rajče a fazole v tomatové omáčce. Jinak tam je jedno vejce, dvě klobásky, opečená slanina, brmborová placička. Nesmí chybět světlý a tmavý pudink, který mnoha lidem "nejede", ale mně chutná. Je to i chuťově podoba naší jitrnice a jelita. V Anglii tomu říkají anglická, ve Skotsku skotská a tady irská. Jsou si ale hodně podobné. Jen třeba chybí houbičky. Dnes to bylo znovu kolem 250 kilometrů na cestě a kolem 4 hodin v autě. Mělo být poměrně deštivo, což je pro nás zatím výjimka. Ale kromě chvilkové mírné přeháňky spadlo občas pár kapek. Co se týče cestovního času, tak mimo dálnice, které tady na západě vůbec nejsou, se nesmí počítat se kutečnou cestovní rychlostí na základě maximální povolené rychlosti. Na těch lepších silnicích (maximálka 100, která se dodržuje) to je reálně kolem 80. Na obyčejných (maximálka 80), to je kolem 60 kilometrů za hodinu. Jakmile člověk vjede na místní silnici, většinou na šířku jednoho auta, se spoustou zatáček a výškových nerovností, tak 40 kilometrů je dost vysoká průměrná rychlost. První zastávkou byl útes se skálnou v moři - Downpatrick head.

Ten je zajímavý i jako místo kde američtí letci za druhé světové války měli informaci, že dosáhli neutrálního území. Tzv. EIRE 64

Odvážná plavkyně

Manželka chtěla fotit nějakou starou opuštnou stavbu, tak dnes měla dvě příležitosti. Nejprve Moyne Abbey.

Jen o pár kilometrů je podobná stavba - Rosserk Abbey. Na obou místech jsme byli úplně sami.

Manželka měla ještě jednu fotografickou touhu. Projít si nějaký hřbitov. Jeden jsme zahlédl a zastavil. Při pohledu do mapy pana googla jsem zjistil, že tedy leží i nositel Nobelovy ceny za literaturu W.B.Yeats. To jsou náhody - asi bych si měl vsadit sportku. Hřbitov se jmenuje Drumcliffe Cemetery a je poblíž města Sligo.