Z Rabatu na konec světa

Po dobré snídani jsme se zabalili a odhlásili z hotelu. Musím říci, že zatím jsou v Maroku vleice příjemní. Pokud nás osloví nějaký prodejce nebo průvodce, tak stačí jedno odmítnoutí a žádné obtěžování se nekoná. To platilo i pro hotelový personál. Zeptal jsem se, jestli si můžeme auto nechat na parkovišti do odjezdu a odpovědí bylo že samozřejmě. Dostali nějaký bakšiš a vše zafungovalo. Ještě jsme si znovu prošli starou medinu dokud nenajedou turisti.

Tady je vidět, že ty z vnějšku krásně upravené domy mohou zručně skrývat mnohem horší stav budovy za bílou fasádou. Na východním okraji mediny je i malá zahrada, kde se neplatí vstup. Jako poslední věc jsme v Rabatu navštívili byl starý market. Hodně stánků mělo zavřeno.

Při odjezdu jsme ještě zašli na první nákup do supermarketu. Byl to místní řetězec Marjane. Jsou tu k vidění věci u nás neviděné. Koření na kila jsou za hodně dobré peníze. Nákup si nechávám až na konec cesty.

Pro srovnání cen s námi. Banány vychází na 50Kč a mléko na 20Kč. Hovězí maso kolem 250Kč za kilo. Banány jsou tady hodně drahé a většina ostatních věcí je podobná jako u nás. Maroko má nejvyšší platy ze států na severu Afriky. Ale ve srovnání s námi je jejich průměrná životní úroveň méně než 50% té naší.

Poprvé jsme brali naftu a tam je cena velice přiznivá - kolem 25Kč za litr (12 dirhamů). Benzín vychází na asi 31Kč. ApplePay v Maroku nefunguje a asi i bezkontaktní platby jdou nějakým jiným systémem. Přestože na terminálu bezkontaktní čtečka byla, tak platba neprošla. Musel jsem platit přes čip. Pro platby používán kreditku HelloBank, která má obecně nejlepší kurzy v zahraničí. Používá převod přímo od Mastercard bez dalších příplatků. Jeden dirham podle uskutečněné platby včera vycházel na 2,12Kč. Pro výběry z bankomatu jsem si pořídil debetní kartu mKarta svět od mBank, kde byl reálný kurz při výběru 2,14 bez dalších poplatků. V záloze jsou i Revolut a Curve. A jako nejhorší by v mém případě byla varianta Raiffesen. Tam už jsou příplatky kolem 3-4% ke středovému kurzu. Tady jeden z mnoha nadchodů nad víceproudou silnicí nebo dálnicí

V jednom městečku byl trh a doprava při něm kolabovala. Parkovalo se všude. Auta se proplétala mezi chodci a naopak.

Do našeho ubytování nás čekaly asi 3 kilometry po polní cestě. Asfalt sem ještě nedorazil. A občas to bylo jako na Sahaře včetně vyjetých kolejí v písku

Cílem bylo místo u jezera, kam se jezdí fotit ptáci. A je jich tady hodně. Čápi jsou snad na každém domě a na jezírku se k nim přidávají další druhy. Užili jsme si nejen příjezdovou cestu, ale i způsob domlouvání. Hospodyně mluví jen arabsky. Tak volala majiteli, který nabídl francouzštinu a španělštinu. Já jemu na oplátku angličtinu a jako extrémní variantu ruštinu. Nakonec zavolal jiný člověk a s ním už angličtina byla v pohodě. Šlo jen o domluvu na času snídaně a jestli budeme chtít uvařit večeři případně oběd.

Nakonec pár podvečerních manželčiných úlovků