Opět jsem byl uloven místními hlídači dodržování rychlosti. A vůbec jsem si to zase nedokázal vysvětlit. Asi chytají přesně v místě značky 60. Já v tu chvíli jel 71 a asi jsem dobržďoval z 80. Ukázali mi fotku na laserovém zaměřovači. Opět naprosto profesionální přístup a ještě se mi na konci omlouvali. Znovu jsem to měl za 150 a s se stejným pokutovým blokem jako minule. Ale celkové dnešní skóre jsme měl 4:1, tak to zas tak špatně nedopadlo.
Po asi hodině a půl jsme dojeli do cedrového lesa u městečka Azrou, kde žijí makakové. Je to stejný druh jako na Gibraltaru. Samozřejmě je to místní zdroj obživy. Takže ochotně nabídnou banány a jablka na krmení včetně tašky. Ještě to i nakrájejí na kousky. A pak si řeknou o prachy. Ten náš chtěl 150 dirhamů. Dostal 50 a spokojeně poděkoval. Celé hejno opic bylo jen naše. Když jsme odjeli, už tam přijížděl autobus.
Já jsem si to užíval, když po mně opice lezly.
Manželka to škrábání a lezení snášela trochu hůř.
Tohle je šéf, který hlídal až se budeme vracet do auta, jestli ještě něco neuloupí.
Z dnešní trasy jsem měl trochu obavu. Byla to nejdelší etapa a navíc do hor. V Maroku není streeview od Googlu, takže virtuální prohlídka trasy je nemožná. Jeli jsme po silnicích té nejvyšší nedálniční třídy (zejména N8, N13, N10). Naštěstí doprava byla mírná, náklaďáků jsme předjížděli asi deset kusů. A stav silnic byl až na pár úseků v rekonstrukci poměrně slušný, Co je ale zajímavé, usilovně tu trasu vylepšují a staví nové úseky s širší vozovkou a místy na zastávky pro turisty. Jako v Americe. Za pár let to bude paráda.
Na příjezdech do měst už vznikají široké bulváry osázené palmami.
Už jsme zahlédli nejen značku, ale i živé velbloudy
V marockých horách žijí početné skupiny berberů. Tady je vidět mešitu a u ní hodně obyčejný hřbitov právě v berberské vesnici. TO jsou opravdu jen nasypané hrobečky a nějaký kámen daný na výšku.
Žádné komentáře:
Okomentovat