Přes Vysoký Atlas do Marrakeše

Dnes náš čekalo asi 350 kilometrů z velké části při průjezdu pohořím Velký Atlas. Cílem byl Marrakeš. Hned ráno jsme si zpěstřili cestu tím, že ve vesnici byla slavnost a tím nám uzavřeli příjezdovou cestu. Tak jsme za pomoci jednoho z berberských bratří, který jel před námi na kole, hledali cestu autem z bludiště cest ven. I jemu se to nepovedlo napoprvé. Tady je ještě fotka z našeho ubytování. Text napravo je berberština, což je několik tisíc let staré písmo.

Pak jsme se šinuli, často přikázanou rychlostí 60, do první zastávky Aït Ben Haddou, což je jedna z památek Unesco. Cestou jsme konečně narazili na růžové pole.

Nahoru na hrad se nám nechtělo, ale poprvé jsme při vyhlídce potkali Čechy. Přesněji řečeno severomoraváky, kteří přijeli dodávkou po vlastní ose z Frýdku Místku.

Povedlo se mi tady ještě zachytit v dálce nějakou veverku

Pokračovali jsme stejnou silnicí dál a nevraceli se zpět na hlavní. Tím jsme si asi užili násobně víc serpentin, ale cesta to byla zajímavá. Hned po pár kilometrech jsme narazli na jiný ksar (hrad), který už byl ve stádiu rozkladu. Nejdřív nám přišel jeden místňák pohlídat auto - dostal 10 dirhamů. Pak se k nám přifařil místní majitel restaurace a začal nám dělat průvodce. Ne po hradu, který byl zavřený na petlici, ale po blízkém okolí. Tak jsme se dostali i do staré nepoužívané mešity. Pánovi jsem věnoval 20 dirhamů.

Silnice vedla kolem krásných kaňonů a různobarevných skal.

Dokonce byl vidět i sníh na nejvyšších vrcholcích

Pak už byla jen jedna plánovaná zastávka v krásné zahradě Anima, kterou tady vybudoval rakouský umělec.

Chybělo nám asi 35 kilometrů do ubytování v Marrakeši. Doprava postupně sílila. Přibývalo aut i motorek. Dnešek byl svátek spojený s koncem ramadánu. Jestli ta doprava byla hustá z tohoto důvodu netuším. Nejprve byly kruháče, to bylo ještě v pohodě. Ale pak už přišly násobné křižovatky, kde jsem netušil, kdo má přednost. Ale nebál jsem se a úspěšně si proklestil cestu na parkoviště. Tam ještě probhěla diskuse s hlídačem. Ten chtěl 150 dirhamů za den. Od pana domácího jsem ale měl informaci, že cena je 70 dirhamů. Naštěstí jsme se obratem domluvil přes WhatsUp s domácím a ten domluvil hlídači. Takže dostal 150 dirhamů za dvě noci a byl s tím OK.

Po krátkém odpočinku jsme si došli na slavný trh / náměstí Jemaa el-Fna, které je také součástí Unesco. ¨
A tady to je hukot. Stánků s občertvením je mnoho desítek. Kromě ovocných džusů se samozřejmě prodávají nejrůznější jídla. Od grilovaných mas, přes vařené ovčí hlavy, šneky a spousty dalších známých i neznámých věcí. To jídlo je jednak docela drahé a za další nám ho zkusili ještě naúčtovat trochu víc. Nedal jsem se a zaplatil správnou cenu. Přesto 250 dirhamů (původně 290) je jen na první a taky poslední návštěvu. Podruhé už určitě zkoušet nebudeme.

Kromě jídla tady místní hrají nejrůznější hry.