Nejprve botanická zahrada Hawaii Tropical Botanical Garden. Zahrada existuje teprve třicet let. Je na úžasném místě a všechno tady kvete. A bez skleníků
Zahrada je hodně svažitá a končí až v mořské zátoce.
Pak přišel čas na skutečné peklo na zemi = Hawaiʻi Volcanoes National Park. Je neuvěřitelné vidět ve skutečnosti, jak vznikala naše planeta. Tady už sedmdesát milionů let probíhá přírodní proces "stavby". Láva bez ustání zvětšuje nejmladší havajský ostrov Big Island. Pomalu, ale jistě. A další ostrovy už se rodí pod hladinou moře.
Nejprve tunel v lávě. Příroda je neskutečná
Pak následovala jízda na konec silnice, kterou před jedenácti lety zaplavila láva. Od té doby je neprůjezdná. Zároveň se z ní stala vyhledávaná turistická atrakce. Je to asi 30 kilometrů jedním směrem.
Potom přišlo něco neplánovaného a úžasného. Byla to duha, jakou jsme nikdy neviděli. Viděli jsme ji totiž úplně celou. Na oba konce jsme si téměř (obrazně) mohli sáhnout. Všichni návštěvníci zastavovali a fotili. Rozjížděli se a znovu zastavovali. Snad po páté zastávce jsem prohlásil : "dost bylo duhy". A za chvíli jsem musel zastavit znovu. Těch třicet kilometrů nám trvalo asi hodinu a půl. Byli jsme zmoklí z neustálého deště.
Konečně jsme při západu slunce dorazili na konec silnice
Pak už rychle 30 kilometrů zpět. Žhavou lávu lze vidět jen z vrtulníku. Ale po setmění je od Jaggar muzea možné sledovat vystupující žhavé páry z vulkánu. Je to zvláštní pocit být bezpečně daleko, ale přitom blízko tekuté lávy.
Žádné komentáře:
Okomentovat