01 dubna 2014

Den třináctý - Jih Jižního ostrova

Na dnešek jsem omylem vypnul budík úplně. Příroda a únava zařídíly probuzení v 7 hodin. Vyrazili jsme kolem půl deváté a chytili jsme dunedinskou ranní dopravní špičku. Na jedněch semaforech jsme stáli dokonce asi dvě minuty.
Rozhodli jsme se jet scénickou variantou blíž k pobřeží oproti rychlejčímu přesunu vnitrozemím. Takže nás čekalo dalších zhruba 500 kilometrů s cílem v Te Anau.
U jednoho městečka mají hezkou tabuli s varováním pro řidiče



První zastávkou byla oblast Kaka Point a Nugget Point. U toho druhého byla šance vidět tučňáky. Jak se ukázalo, tak ráno to nemá smysl.
To jsme ale nevěděli. Až tady budeme příště, tak si na časování dáme větší pozor.



Ale krajina s výhledem na moře byla neskutečně krásná a zeleň huňatá.



Tím, že jsme si vybrali scénickou silnici, tak to znamenalo hodně zatáček a změn výšky. Prostě trochu horská dráha. Manželce se z toho neudělalo dobře.

Zastavili jsme na místě, kde byla cedule o stezce k vodopádům McLean Falls.



Cestou byl opět hustý prales



Z pobřežní silnice jsme viděli krásné pláže. A to je nejjižnější a tedy nejchladnější část Nového Zélandu.



Tady jsme na silnici potkali i veliké stádo ovcí. Pasák (vlevo) dirigoval ovce pískáním. Po písknutí se hned rozeběhly. Někteří řidiči se snažili skrz stádo projíždět



Na konci jelo auto, kam pasáci sbírali ovečky, které nestačily vysokému tempu. Měly to holky pěkně do kopečka.



Pak už jsme raději opustili scénickou silnici a přes Invercagill se dostali do městečka Bluff. Tam mají na kopci vyhlídku kam se dá vyjet autem. A výhled stál skutečně za to.



Do Te Anau jsme dorazili kolem čtvrt na šest. V místním kině dávají celý den každou hodinu film o národním parku Fiordland. Tak jsem se tam šli podívat. Byly tam úchvatné záběry míst, kam se bez vrtulníku lidská noha nemá šanci dostat.
Fjordům tady říkají Sound. Zítra se k tomu nejznámějšímu Milford Sound chystáme.








Žádné komentáře:

Okomentovat