Cesta byla dlouhá (skoro 500 kilometrů) a hlavně kudrnatá. Samá zatáčka. Za asi hodinu a půl jsme dojeli do městečka Hokitika. Tam je jedno z míst, kde se dá vidět novozélandský národní symbol = pták kiwi. Je tady National Kiwi Centre. Nechodí sem tolik lidí a je to za přijatelný peníz. Návštěva něčeho podobného v Queenstownu stála víc než dvakrát tolik.
V návštěvnickém centru měli informaci o krmení kiwiho v 10:00. To jsme museli vidět. Jak se ale ukázalo na místě, tak od 10 se krmí místní velúhoři. Největší sladkovodní druh na světě. Na kiwiho přichází řada s krmením až v poledne. Ale dva kivíci tam bydlí v tmavé místnosti. Takže je šance zahlédnout je během jejich vycházky. po domečku.
Nejprve jsme tedy počkali na krmení úhořů
A manželka se toho krmení aktivně zúčastnila
Pak jsme došli té tmavé místnosti. Tady jsme byli úplně sami, naše oči si musely zvyknout skoro úplné tmě. Pak jsme zahlédli pohyb stínu. A on se nám přišel ukázat až ke sklu.
Fotit se tu nesmí. Já to všude respektuji, ale nedalo mi to. A tady je uprostřed fotky, jak svým dlouhým zobákem prohledává podloží
Ve vedlejším výběhu jsem zahlédli i druhého místního kiwiho. A ten byl ještě akčnejší.
Zase máme jeden neopakovatelný zážitek, který se naskytne jen málokomu.
Za dalších asi 80 kilometrů byla druhá dnešní zastávka Palačinkové skály
Tady byl bohužel odliv a tudíž vodní efekty stříkající vody jsme neviděli.
Zbývalo nám skoro 250 kilometrů do ubytování ve městě Nelson. A opět serpentiny po většinu cesty.
Zítra v 11:00 odjíždíme trajektem na Severní ostrov.
Žádné komentáře:
Okomentovat