Den 8. - Nejsme v Malajsii, jsme v Sabahu na Borneu (a dnes hlavně o jídle)

Brzké vstávání a blesková snídaně kvůli přesunu na letiště. V 7:10 jsme dobíhali autobus A22 na letiště. V hotelu nám radili jet A21. Raději jsem si tu radu předem zkontroloval a nakonec udělal podle svého. A bylo to správně. A21 projíždí centrem. Mezi námi a letištěm je snad dalších 15 stanic. A22 vyjíždí z východu Kowloonu a naše stanice byla předposlední před letištěm. Časový rozdíl asi půl hodiny.
Na letišti jsme vrátili Octopus karty a dstali zpět zbývající kredit. Odbavení u AirAsia bylo rychlé. Dvěma vláčky jsme přejeli na správný terminál. Tam byly k volné dispozici jablečné počítače s připojením na internet.

Byl to náš první let touto nízkonákladovkou a proběhl bez jakéhokoliv převažování příručních zavazadel, z čehož jsem měl trochu obavy. Měli jsme předem objednané jídlo na palubě (výběr byl nejméně z 10 variant) a pochutnali jsme si. Dokonce si troufnu říct, že to asi bylo zatím nejlepší jídlo v letadle, které jsem měl. Cena 15 MYR za hlavní chod (kuřecí kari s rýží) s pitím a 9 MYR za dezert (red velvet). Dohromady tedy asi 150Kč.

Tříhodinový klidný let se dal zkrátit i pomocí nabídky v palubní WiFi knihovně. Dokonce šlo za rozumné peníze koupit i přístup na internet. To jsme ale nezkoušeli.
Na letišti v Kota Kinabalu proběhla blesková imigrační kontrola a na pásu už jelo naše zavazadlo. V příletové hale už čekal pán z půjčovny aut s mým jménem. Asi 20 minut jsme vypisovali papíry a při tom jsem udělal faux pas. Na pánovu otázku, zda jsme tu už byli, jsem odpověděl, že jsme v Malajsii poprvé. Dostalo se mi vysvětlení, že tady je Sabah a Borneo. Sabah politicky patří pod Malajsii, ale asi to berou podobně jako Skotové Velkou Británii. Tak jsme trochu chytřejší.
Následně jsem s automatickou spojkou bez problémů vyrazil na levé straně silnice směrem k malé ZOO. Chtěl jsem se s autem trochu sžít mimo centrum města a zároveň trochu využít náš dnešní den.

Mají tady samozřejmě i stádečko orangutanů.

Jak je vidět i tady se hledali Pokemoni, možná i někde ve výběhu.

V ZOO mají taky zdejší druh slona. Je to ten nejmenší na světě. I ti dospělí vypadají jako slůňata a mají krásně chlupatou hlavu.

V obchůdku jsme si poprvé všmli jedné lahůdky - vlaštovčích hnízd. To je neskutečně drahá gurmánská ingredience. Viděli jsme balení vycházející na téměř 30000Kč. Ale i 150g (vlevo) v ceně 10000Kč za sliny od vlaštovek není špatná "investice".

V našem hotelu je pod pokutou zakázáno kouřit a taky si přinášet čichově výrazné druhy ovoce (například známý durian).

Zahlédli jsme známou cibetkovou kávu. S ohledem na to, že jsme ji viděli v několika zdejších obchodech, navíc má být z Indonésie, tak mi údajné celosvětové množství několik set kilogramů za rok nepřijde moc pravdivé. Asi si někdo nachytal chudáky cibetky, cpe do nich kávová zrníčka horem dolem a udělal si z toho "fabriku" na zhodnocování trusu.

Manželka zatužila po sušeném mangu. Kilové balení je prý nejvýhodnější. Tak jsme ho koupili a je fantistické.

Já jsem taky něco chtěl k jídlu, tak to dnes vyhrála vietnamská restaurace. A bylo to moc dobré. Polévka Pho se syrovým hovězím masem a rýžovými nudlemi. K tomu kuřecí stehno s rýží a proklatě pálivými papričkami. Až jsem se z toho rozškytal.

V hotelu máme výtah s trochu děsivým nadpisem

Ale naštěstí podle pana Googla malajsky bomba = česky hasiči. Takže doufáme, že to bude požární (evakuační) výtah.
Od prvního kontaktu jsou tu totiž všichni moc milí, ochotní a pořád se usmívají.
Inu to je ten strašný islám.