Istanbul
Ujetá vzdálenost : 0 km
Doba jízdy : 0 hod
Ubytování : Sarnic Boutique Hotel 76$
----------------------------------------------------------------
Realita :
Ještě za tmy mě probudili meluzíni, jak jim říkáme. Halekali na první modlitbu před východem slunce. Aby se mohli lidé alespoň jednou najíst. Pak už celý den čekají do západu slunce na druhé jídlo. Jídlo bych si eventuelně dovedl představit jeden den vynechat. Ale jak to vydrží bez pití v tom vedru, to nechápu.
Manželka se synem spali až do mého násilného probuzení před 7.hodinou. Od osmé byla snídaně. Docela slušná nabídka v bufetu : párečky, vajíčka, sladké i slané pečivo, džemy, ovoce čerstvé i sušené. Rodina byla spokojená. Jen nás naštvali nějací Japonci. Ti jsou při cestování jak kobylky. Prý jsme jim zasedli stůl. A přitom na něm nebyly nejmenší známky obsazenosti. No nic, den si kazit nenecháme.
Prvním úkolem bylo vyměnit další eura. Kurz byl po ránu ještě včerejší 2,51TL / €. Během dne jsem zahlédl hodnotu 2,55TL.
Namířeno jsme měli do Topkapi paláce kde sídlil sultán. Je tam asi nejdražší vstupné z místních památek. 20TL do paláce, a když chcete do harému uvnitř, tak dalších 15TL na osobu. To jsme si nemohli nechat ujít. Prošli jsme ho celý. Na svou dobu to musel být ohromný luxus. Byli jsme i v budově kde jsou nějaké posvátné relikvie proroků. Prý tam nepřetržitě 24 hodin denně někdo čte korán. V téhle části se nesmí vůbec fotit.
Po Topkapi jsme šli směrem ke Galatskému mostu do přístaviště. Manželka projevila přání proplout se bosporskou úžinou. Tady jsme zabodovali. Normální turistická cena 20€ visí různě po městě. U přístavu byl naháněc za 20TL, který nás vtáhl do dodávky, že do 10 minut odjíždí k lodi. Chtěl hned zaplatit, což jsem odmítl. Cekali jsme. Ale byli jsme v dodávce sami, takže evidentně naháněli dál. Tak jsme po deseti minutách odešli. Jejich protesty byly slabé. Přece jen jsme se synem hmotnostně a i jinak rozměrově poměrně slušně vybaveni. Za chvíli nás odchytil jiný naháněč, že odjíždí za 2 minuty a výlet bude jen za 15TL. V téhle dodávce už byli další 4 lidé. Zase chtěl hned zaplatit, ale nedal jsem se ani teď. Že zaplatím až u lodi. Skutečně jsme vyrazili a loď právě připlouvala. Užili jsme si tedy dvouhodinovou plavbu až ke druhému mostu za méně než třetinu původní ceny. Ani na konci nikdo naštěstí nechtěl doplatek.
Konečná byla u Galatského mostu, kde jsou davy rybářů. A pod mostem spousta restaurací za turistické ceny. Prošli jsme se kousek po mostě i pod ním.
Někde jsem slyšel, že při zlaté horečce v Americe bylo lepší prodávat krumpáče, lopaty, oblečení a jídlo zlatokopům než hledat zlato. Tady si zase někdo udělal na mostě obchod s vybavenám pro rybáře.
U autobusového nádraží jsme si dali kuřecí kebab za 2,5TL, tedy za cenu tureckou. Celkově se seznamujeme s cenami. Voda 0,33 litru stojí 2TL u turistických míst. Tam zásadně nejsou vidět ceny. 1TL u stánků kousek dál a 0,5TL u pouličních prodejců na chodníku. V supermarketu je to 0,25TL a 1,5 litrová verze tam stojí 0,4TL. 1 litrová Coca Cola Zero 1,35TL. V supermarketu bylo zajímavé, že tam z ovoce měli snad jen melouny 5,5TL za kg.
Zamířili k Egyptskému bazaru neboli bazaru specializovaném na koření. U blízké mešity prodávali asi zrní pro holuby.
Uvnitř Egyptského bazaru je hodně krámků a ještě víc turistů. Ale hezky to tam vonělo. Všude měli nejrůznější verze tureckého medu. Turistům tvrdí, že to je vlastně turecká viagra.
Dalším cílem byly drobné nákupy nezbytností. Manželka potřebovala šátek do mešity, syn dlouhé kalhoty z téhož důvodu. Chystáme se zítra do Modré mešity a chceme dodržet pravidla hry pro vstup. Já jsem potřeboval sluneční brýle. Cestou k Velkému bazaru se nám povedlo koupit šátek a moje brýle. Procházeli jsme uličkami, které byly plné obchodů. Většina prodejců naštěstí není tak dotěrná jak jsem čekal. Jakmile ale člověk projeví alespoň minimální zájem, už se snaží potenciálního zákazníka získat. Jsou nesmírně ochotní. Někteří i mluví pravdu. Na moji otázku jestli kabelky PRADA jsou skutečně originální, a bylo mi předem jasné že nejsou, řekl : "yes, genuine fake" :-).
Chyběly nám tedy jen dlouhé kahoty pro syna. V jednom z obchodů ho "oslovily" vystavené plátěné kalhoty. Prodavač nás odvedl do patra kde měl obchod. Bohužel pro něj ale neměl správnou velikost. Protože je Velký bazar opravdu velký, není problém najít dalšího prodejce podobného sortimentu. Jsou tam odahdem třeba stovky obchůdků s koženým zbožím. V dalším obchodě si syn vybral džíny a zkusili jsme první úspěšné smlouvání. Z původní částky jsme se dostali na asi 80%. To druhý, v tuto chvíli skutečně neplánovaný, nákup byl vyjednáváním úspěšnější. Manželka si v Turecku chtěla na zpátečné cestě koupit koženou bundu. V několika obchodech se nás snažili zlákat, ale odolali jsme. V jednom jsme podlehli. Několikrát jsme odcházeli, nemohli jsme se rozhodnout a tak prodavač stále slevoval. Říkali jsme, že přijdeme za 14 dnů až se budeme vracet, atd. Příjemné bylo, že se s námi snažil mluvit československopolsky.
Manželka je nakonec spokojená s kvalitou, já s cenou :-). Dostali jsme se po mnohém přesvědčování prodavačem na asi 40% původní ceny. Jak je spokojen on, netušíme.
Když jsem u té řeči, tak se obchodníci často ptají odkud jsme. Nejznámější Čech je tady bezkonkurenčně Milan Baroš.
Při cestě z Velkého bazaru projevil synek přání zažít si ve skutečnosti tu společnou večeři v trávě u mešit. Tak jsme cestou v supermarketu nakoupili nějaké jídlo na večer. Samozřejmě my jsme to měli bez té předchozí hladovky. Takže to nebylo úplně autentické.
Těsně před 8.večer jsme si to zabalili a vyrazili jsme hledat vhodné místo. Za necelou půlhodinku to přišlo. Ani tentokrát se v nejbližším okolí žádné modlitby nekonaly. Pustili jsme se do přineseného jídla. Za chvíli se v okolí objevily nějaké žebračky. Asi máma s dcerou. Postupně obcházely jednotlivé skupinky. Měli jsme mimo jiné tři broskve a dva čerstvé fíky. Když ta malá přišla k nám, zrovna jsem si vzal první broskev do ruky a manželka měla v ruce fík. Holčičce jsem tu broskev nabídl. Zakroutila hlavou a sama si sáhla pro jinou broskev do naší krabičky. Ono to ale neskončilo. Postupně nám z té krabičky vytáhla všechno zbývající ovoce a odběhla se pochlubit s úlovkem :-). Tak jsem třeba udělali dobrý skutek.
Mezitím se v parku spustil vodotrysk doprovázený trochou barevného světla. Bláznivé Las Vegas to nebylo. Je to prostě klidný a příjemný Istanbul.
Zabalili jsme se a pomalu šli do hotelu. Tam jsem poprvé zahlédl skupinku modlících se. Vím, že se to nemá fotit, ale pro tu atmosféru jsem se trochu prohřešil.
Teď je 21:40 a meluzin to spustil dnes naposled. Zítra nás čeká Modrá mešita a pak, doufám, odjezd autem do Asie. Poprvé v životě.
Žádné komentáře:
Okomentovat