ráno možná zkusím na pláži najít mořské želvičky (je to období, kdy se mají líhnout)
krátké zastavení na pláži Kapustas
pak možná Patara - jedna z nejdelších pláží v Turecku
kaňon Saklıkent Milli Parkı
sledování západu slunce nad pláží Ölüdeniz
View 2011-08-30 - Cirali - Oludeniz in a larger map
Ujetá vzdálenost : 280 km
Doba jízdy : 5 hod
Ubytování : Bellevue Otel, Oludeniz Caddesi No:28, 56€ (booking.com)
----------------------------------------------------------------
Realita :
Nejprve informace, že v hotelu Bellevue nejde internet, takže termín uložení na blog je v tuto chvíli neznámý.
Ráno nás vzbudil kohout místo meluzína. Manželka se přes noc dostala z nejhoršího. Už byla schopná chodit. Já jsem se byl před snídaní podívat na místní pláž. Tahle je podle mých představ. Odhadem dva kilometry dlouhá a na ní pár lidí. Slunečníky a lehátka maximálně v jedné řadě. Pod nohama písek s oblázky.V okolí vysoké hory pokryté lesy.
Zahlédl jsem i dvě dámy neurčitého věku v burkoplavkách. Měly sexy postavičku. Zejména zelená žabička je roztomilá.
Snídaně byla slušná. I jogurt byl a k němu růžová marmeláda. Myslím z růží. Nikdy předtím jsem ji neměl a ani po tom už netoužím. Byla taková hodně navoněná :-).
Celkově jsme byli v tomhle místě nadmíru spokojeni. Tady bych si dokázal představit i pár dní lehára.
Dnes jsme měli zastávkově poměrně bohatý program. V průběhu trasy jsme ho ale trochu odlehčili. Ještě v Čirali jsme doplnili nějaké zásoby. V praxi si vyzkoušeli místní svátek Bayrami na konci Ramazanu. Ve obchodech nám nabídli bonbóny a voňavou citronovou vodičku na osvěžení rukou.
První stanicí bylo městečko Demre. Tam prý žil svatý Mikuláš. Mají tam i jeho sochu.
Jinak to je místo evidentně určené hlavně pro ruské návštěvníky. My jsme se obohatili jen o nějaký náprstek.
Zhruba v první polovině dnešní cesty vedla klikatá široká silnice podel různých výběžků. Občas malá plážička v zátoce. Kam se hrabe vyhlášená americká silnice číslo 1 mezi LA a SF. Tam se člověk bez skafandru ani nevykoupe.
Měl jsem v itineráři jednu profláknutou pláž (Kaputaš) kam se musí od silnice po schodech dolů. Už příjezd byl lemován spoustou odstavených aut. Tak jsme se jen podívali na ty davy. Přece jen byl svátek. A jeli jsme dál :-(. Měl jsem v plánu ještě jednu pláž - Patara. Tu jsme vzdali rovnou. To je jedna z nejdelších pláží v Turecku vůbec a předlidnění nehrozilo. S ohledem na zdraví rodiny, jsem to nechtěl dneska s jízdou přehnat.
Standu jsem nastavil na soutěsku Saklikent, kde je v horkém létě fantastické osvěžení. Lidí tam bylo spousta. Pro hodně z nich je vrcholem přejití poměrně studené dravé řeky, hluboké téměř do pasu.
Z naší rodiny si to vyzkoušela manželka. A zvládla to bravurně. Cestou tam ji zištně pomohl místní "profesionál". Jak se prý označil. Manželka o pomoc neměla zájem, ale s Turkem se nedomluvila. Pochopila, že profesionál bude za tu službu něco chtít. Zpátky se přebrodila bez asistence.
Je to super atrakce pro rodiny s dětmi a pro odpočinek od všudepřítomného vedra.
Pak už jsme si to namířili k hotelu. Cestou bylo spousta restaurací, kde nabízeli hlavně pstruhy. V jedné z nich nás během jízdy naháněčky odchytly. To, že to byla chyba, jsme zjistili až asi po 3/4 hodině čekání. Posezení bylo příjemné na kobercích a polštářcích. Manželka si objednala pstruha a my se synem kuřecí špíz. Manželka pstruha s chutí snědla. Ale to, co přinesli nám, absolutně neodpovídalo docela vysoké ceně 17,5 TL. Hned jsem reklamoval velikost porce.
Bylo mi řečeno, že to je v pořádku. První sousto, suché, připálené, bez chuti, rozhodlo. Tohle jíst ani platit nebudeme. Zaplatil jsem jen trochu víc než byla cena pstruha. Majiteli jsem řekl, že to bylo nejhorší jídlo co jsme tady jedli. A odjeli jsme.
Ve městě Fethiye jsem zachytil restauraci kde grilovali kuřata. Cena 9TL za kus. Nebylo co řešit. Objednali jsme si ho na talíř. Číšník neuměl ani slovo anglicky, ale měl zájem. Kuře nám naporcoval na čtvrtky a ještě ho jednou prohnal přes gril do křupava. Kuře dal na talíř plný rýže. K tomu přinesl další talíř se zeleninovým salátem, studenou 1,5 litrovou láhev vody a nakrájený celý chleba. Za veškerý ten servis kolem jednoho kuřete si řekl o 4TL navíc. Za 13 lir jsme se najedli nejen dosyta, ale bylo to i moc dobré.
V téhle restauraci nikdo nikoho nahánět nemusí, tam se chodí najíst místní. Zase potvrzená předchozí zkušenost.
Po dobrém jídle jsme to měli do hotelu pár kilometrů. Bydlíme v třípokojovém apartmá s balkónem za velice slušnou akční cenu. Výhled na Ölüdeniz a zátoku je docela dobrý.
Viděli jsme i letět asi dvacet paraglidistů. Skáče se z výšky kolem 2000 metrů nad mořem - z hory Baba Dag (česky Táta hora). Na zítřek máme pro syna objednaný tandemový let. Uvidíme, jestli přes noc neztratí odvahu.
Posledním dnešním výletem byl pokus zahlédnout z výšky tzv. Butterfly Valley. Je to místo odříznuté od světa, kam se dá přijet pouze lodí. Kousek pláže jsme ale zahlédli. Celé údolí se nám neobjevilo. Ve výhledu bylo příliš mnoho stromů.
Publikováno 31.8.
Žádné komentáře:
Okomentovat