Jeden z plánovaných vrcholů cesty - let balónem při východu slunce
prohlídka dalších přírodních útvarů v okolí Göreme
Ujetá vzdálenost : 50 km
Doba jízdy : 1 hod
Ubytování : Kelebek Hotel
----------------------------------------------------------------
Realita :
Vchod do naší věže.
Dnešní noc byla jiná než všechny předešlé. Meluzíni tady mají docela příjemný zpěv místo hulákání. Ovšem mezi poslední večerní (asi 22:20) a první ranní (4:20) výzvou k modlitbě přišel v 02:15 noční poplach. Po Göreme totiž chodil bubeník a asi budil muslimy k jídlu před východem slunce. Jak chodil po městečku, tak bouchání s různou intenzitou trvalo snad půl hodiny.
Odvoz k balónu proběhl bez komplikací.
V každém z nás byla troška strachu. Ještě nikdy jsme balónem neletěli. V koši byl uprostřed pilot a v každém rohu místo pro 6 pasažérů. Takový menší autobus. Letěli jsme s jihoameričany (Brazílie, Uruguay). Ale i kobylka (Japonec) se našla.
Zážitek to byl naprosto úžasný. Přestože balón sám umí letět jen nahoru a dolů, tak piloti dokáží využívat směru proudění vzduchu v různých výškách. Naše výška se pohybovala od jednotek metrů až do 500 metrů nad terénem. Mohli jsme si utrhnout i listy ze stromů. Proletěli jsme několik údolí. Pilot měl poznámky typu : "komu se ten pohled nelíbí, tak mu otevřu spodek koše". Letěl ale opravdu bravurně mezi větve stromů, těsně minul skalní hrady i hrany údolí. Let balónem je docela drahá záležitost, ale stojí za to. Měl jsem ho objednaný se slevou přes agenturu cappadociaballoon.org a letěli jsme se společností Kaya Balloon. Vrcholným číslem bylo přistání balónu přímo na podvozek přepravní plošiny. Po přistání v legraci prohlásil : "Na to, že jsem letěl poprvé to nebylo špatný". :-)
Let trval skoro celou hodinu. Ve vzduchu jsem napočítal asi 50 balónů.
Pak následoval přípitek místním šampaňským (dobrým) a odvoz zpět do hotelu na snídani.
Snídaně poměrně bohatá, spousta nejrůznějších marmeládiček a ovoce. Po snídani jsme se natáhli na koberce a polštářky na terase. Krása. Tenhle hotel je bezva ze všech pohledů.
Až do pozdního odpoledne jsme se různě povalovali. Pořebovali jsme nabrat síly před časově a vzdáleností nejnáročnější částí naší dovolené.
Synovy zdravotní problémy s anginou jsou vyřešeny. Navrácení zdraví oslavil při pozdní snídani francouzskými tousty. Tím si úspěšně vypracoval žaludeční potíže. Snad se to do zítřka zlepší. Já jsem si stejné tousty dal taky a bez nejmenších problémů. Z hygieny jsme měli trochu strach, ale teď už jíme vše co se nám líbí. Jedině nebalenou vodu nezkoušíme.
Takže odpoledne jsme opět sami s manželkou jeli po cestách v okolí a hledali různé roztodivné tvary. Byli jsme v Údolí lásky (love valley). Název dostalo podle tvaru místních skalních věží. Přesnější název Údolí pinďourů by asi nebyl pro muslimy vhodný.
Projeli jsme i údolí Zelve. Byl tam zaparkovaný velbloud včetně schůdků. Jako do letadla.
Kousek dál byla skalní věž, kde byl podobný velbloud na jejím vrcholu. Jak se tam dostal, netuším.
Zítra nás čeká letošní vůbec nejdelší denní trasa. Kolem 600km. Cestou by měla být teplota ke 38 stupňům. Takže skoro jako teď v Česku.
Žádné komentáře:
Okomentovat