Snídaně byl tentokrát podle jídelního lístku. Moje vaječná omeleta bylo OK, manželčin Caesar salát nic moc. Ale to byla asi jediná chyba na ubytování. Podle mapy jsme byli asi kilometr od krásného barokního ženského kláštera Pažaislis. Tak jsme původně neplánovanou situaci využili k návštěvě. Mají to tu opravdu krásné
Projeli jsme Kaunasem a na výjezdu z města směrem na Klaipedu jsme se zastavili u pevnosti IX Forto Původně obranná záležitost se stala vězením i popravištěm. Nejprve ho použili Sověti proti Litevcům a potom fašisti proti židům. Tyhle dva režimy si byly svým chováním vůči lidem hodně podobné. I když nám celé moje mládí říkali něco úplně jiného.
Hlavním dnešním cílem byla Kurská kosa. Pás písečných dun, které vytvářej zhruba 100 kilometrů dlouhý poloostrov. Duny jsou převážně porostlé borovicemi.
Na Kurskou kosu se dá dostat během pár minut trajektem z města Klaipeda. Poloostrov je rozdělený mezi Litvu a Rusko. Uprostřed je hraniční přechod, ale bohužel bez standardního víza se do Kaliningradské části Ruska nedá přejet.
Na Kose jsou pláže, cyklostezky a celkově je to výletní místo. Byl pátek odpoledne a trajekty jezdily každých 20 minut. I přesto jediná silnice na poloostrově nebyla nijak přetížená a výletníci se rozprostřeli bez návalů. Je tady klid a borový les krásně voní.
Kousek před hranicemi s Ruskem jsou nejvyšší písečné duny a u nich veliké sluneční hodiny
Zvláštní sochu tady má spisovatel Jean-Paul Sartre . Loni ji odhalili a je udělaná na základě fotografie.
Zhruba v polovině litevské části byly tisícové kolonie hnízdících kormoránů.
Krásně kvetoucí žluté kosatce
V městečku se pískosochaři připravovali na výstavu a usilovně tvořili úžasná díla.
Pro zvýšení trvanlivosti svých děl používají impregnaci lepidlem na dřevo.
Naší poslední dnešní podvečerní zastávkou byl výstup na Čarodějnický vrch.
Jsou tady desítky krásných dřevěných soch.
Žádné komentáře:
Okomentovat