Z Rigy jsme jeli k poslední zastávce na západní části lotyšské cesty - k hradu Turaida.
Trhačka lístků v lotyšských národních barvách
Výhled z věže na lotyšské Švýcarsko
Jako u litevského hradu Trakai, i tady si ho nově dostavěli do historické podoby
Lotyšsko pro mě zatím znamená občas docela rozbité silnice a to včetně Rigy. Zaujalo mě, že v Lotyšsku nás většinou prodejci i recepční oslovovali rusky. Domníval jsem se, že v pobaltských státech mají vůči Rusům přinejmenším rezervovaný vztah. V Litvě to to bylo jiné.
Tady se mi povedlo naladit rádio, které hrálo rozumnou hudbu, neuspávalo a moc nemluvilo.
Před hranicemi s Estonskem bylo několik velkých obchodů s alkoholem. Estonci opakovaně zvyšovali daně na alkohol a toto je výsledek.
Cestou jsme se zastavili ve větším estonském supermarketu Selver ve městě Pärnu. Otevírací doba 8-23 je hodně dobrá. Od roku 2020 tu má začít i Lidl.
Jeli jsme trajektem na největší estonský ostrov Saaremaa.
Foto jak z filmu Titanic.
Do hlavního města ostrova Kuressaare jsme dorazili v ideální čas kolem 17:15. Největší atrakce - Biskupský hrad s muzeem je otevřený do 19:00, vstupenky prodávají do 18:00. Byla neděle a krásně jsme zaparkovali přímo před vstupem.
Ubnitř hradu je docela rozsáhlá výstava nejen o jeho historii, ale i o historii a životě v Estonsku až po konec komunistické vlády.
Přehlídka místních tajemníků komunistické strany mi přišla trochu úchylná
Podobné rozesmáté fotky (nejen) zemědělských pracovníků si pamatuji i od nás
I na střechu nás pustili
Jedna z nejodpornějších komunistických tlam
Oltář z 15.století. I sáhnout by se na něj dalo.
Nakonec jsme si sami odemkli hrad
Dnes byl první den kdy jsme neměli teplotu přes 30 stupňů. Sluníčko nám stále svítí, ale 21 stupňů je na cestování a chození příjemnějších. Navíc se každý den dál a dál připaluji. Takové počasí jsme tady na severu nečekali.
Žádné komentáře:
Okomentovat