Zvětšit mapu
Plán :
Projížďka kolesovým parníkem po řece Mississippi, prohlídka Francouzské čtvrti, prohlídka Zahradní čtvrti, jízda nejstarší tramvajovou tratí na světě, návštěva kostela (chceme se podívat i do nějakého černošského) i hřbitova, výlet na historické plantáže, večer 4.července má být veliký ohňostroj ke Dni nezávislosti.
Realita :
V sobotu 4.července po snídani, kdy jsme se seznámili s druhým hostitelem Davidem, jsme téměř přesně v 9:00 vyrazli na většinou pěší cestu po New Orleans. Ta bude zakončena ohňostrojem ke Dni nezávislosti. Celý den bez auta. Ale zastavili jsme se v něm pro nějaké věci. Palubní počítač ukázal venkovní teplotu 89F, což odpovídá "příjemným" téměř 32 stupňům Celsia. Prostě peklo už od rána. Na Floridě byla proti New Orleans zima. Podle předpovědi má být dnes 36 ve stínu. V Praze bych ani neopustil domov. Tady se má ochladit až zítra. Předpověď říká na 33 :-).
Bydlíme v ulici Royal Street, která vede přímo do Francouzské čtvrti. Jdeme se tam podívat se na staré domy, které pamatují dobu kdy tato část USA patřila Francii. Je to největší turistická atrakce ve městě. Domy jsou skutečně nádherné. Na mnoha z nich je ohromné množstvé květin, na ulicích jsou banánovníky s banány, viděli jsme i strom fikusu. Krásné jsou spousty korálků pověšených na stromech a zábradlích. Ty jsou pozůstatkem nejslavnějšího zdejšího svátku Mardi Gras.
Od 11:30 jsme zaplacenou cestu kolesovým parníkem Natchez. Než jsme tam došli, tak se moje tričko dalo ždímat. Potí se ale i většina místních. Je tu zatím víc černochů než jsme zaznamenali v jiných městech.
Postavili jsme se do fronty u parníku. Bylo to naštěstí ve velkém stanu, takže jsme byli kryti před sluncem. Před jedenáctou začala hrát zvláštní hudba z parníku. Byla to obdoba varhan. Píšťaly ale byly "poháněny" z parního kotle lodi. Moc se mi to líbilo. Po nastoupení jsme se usídlili v klimatizované restauraci. Naštěstí jsme si koupili lístky včetně oběda. Takže cestu jsme si mohli vychutnat v normální teplotě. Měli jsme kuře s nějakým místním kořením, bramborový salát, fazole a koláčky. Všechno bylo moc dobré. Vlastní cesta po Mississippi ale nebyla až tak krásná. Parník nestačil během dvouhodinové plavby opustit osídlená místa. Většinou jsme jeli kolem přístavišť a průmyslových komplexů. Před koncem plavby jsme se byli podívat do strojovny a na otáčející se zadní kolo parníku.
Po návratu na pevninu jsme prošli Francouzskou čtvrtí směrem k hřbitovu číslo 1. Je zvláštní, že tam mají otevírací dobu jen do 3 hodin odpoledne. Phillip nám říkal, že důvodem je snad vysoká teplota na kterou se nadzemní hrobky rozžhaví. Přišli jsme tam těsně po oficiální "zavíračce", ale naštěstí bylo otevřeno. Jenom jsme tam udělali pár fotek a šli jsme ven. Bylo tam neskutečné vedro. Představte si těch asi 36 stupňů ve stínu podle předpovědi, přitom na plném slunci a k tomu si pustit akumulační kamna ze všech stran. Ty hrobky totiž tak fungovaly.
Snažili jsme se co nejrychleji dostat zpátky do stínu domů ve Francouzské čtvrti. Náhodou jsme šli kolem Jäger hausu. To je místní německá restaurace, jejímž majitelem je Jarda. O něm nám vyprávěl Phillip, že zná jednoho místního Čecha. Tam jsme vypili všechno co šlo. Manželka si dokonce dala Plzeň. Bohužel Jarda tam nebyl, jen americký personál. Na jídlením lístku měli třeba položku palatchinka :-).
Dalším dnešním cílem byl jízda místní tramavají, které se nesmí říkat tramvaj. Je to street car. Údajně se jedná o nejdéle provozovanou tramvaj bez přerušení na světě. Po nemalých komplikacích jsme koupili celodenní lístky za 5$ na osobu. Street car má plně otevíratelná okna a dřevěné lavice. Jede hodně blízko sloupů a větví stromů. Párkrát jsem při natáčení kamerou dostal větví přes prsty. Ale jinak je to moc příjemné svezení. Projeli jsme se kolem honosných vil v Garden districtu a zpět do centra.
Tam jsme navštívili občerstvovnu Arbys. Hamburgery jsme už v Americe úplně vzdali a přešli jsme na suby, tedy plněné bagety. Většinou zapečené. To je rozhodně lepší volba a ani tentokrát jsme nebyli zklamáni.
Bylo asi půl sedmé večer a tak jsme začali hledat na břehu Mississippi vhodné místo na pozorování ohňostroje. Většina laviček už byla rozebraná, ale našli jsme dvě volná místa. Tam jsme se ve třech poskládali. Ohňostroj byl hezký a oproti Praze se dal dal pozorovat z mnohem bližší vzdálenosti od místa odpálení. Takže to bouchalo přímo nad námi.
V neděli jsme si přispali trochu déle a vyrazili jsme autem na cestu po plantážích u řeky Mississippi. Několik jich bylo asi hodinu jízdy autem. Tedy na místní poměry coby kamenem dohodil. Absolvovali jsme prohlídku Oak Alley Plantation, která má úžasnou několikasetmetrovou cestu lemovanou duby. Jejich stáří je skoro 300 let. Uvnitř je prohlídka prostor s průvodcem. To platí pro všechny plantáže. Bylo vidět v jakém luxusu panstvo žilo a pro posouzení jak se zacházelo s otroky tam byla inventura tehdejšího vybavení. Otroci měli cenu a byli vedeni v knihách stejně jako nábytek. Dokonce tam měli i předchůdce klimatizace kam si v zimě po Mississippi ze severu nechali dovážet led.
Pohled z balkónu na slavnou dubovou alej
Ještě jsme byli u plantáží Laura a San Francisco. Tam už jsme dovnitř nešli. Přece jen dalších 15$ za osobu je docela dost. Plantáž San Francisco je ostrůvkem mezi průmyslovými fabrikami. Celkově to současné okolí dalších plantáží nebylo nic moc.
Vrátili jsme se "domů" do New Orleans a naposled šli do Francouzské čtvrti. Tentokrát jsme prošli Bourbon street kde je ohromné množství podniků. V některých z nich je živá hudba. Všude jsou spousty lidí a viděli jsme i tahovéhle věci
Koupili jsme pár zbytečností na památku a šli se připravit na zítřejší cestu směr Memphis za Elvisem a pak dál na sever do Kentucky. Vstáváme před pátou a koelm 5:30 chceme vyjet. Čeká nás asi 1000km.
Žádné komentáře:
Okomentovat