15 června 2009

Den 3. a 4. - z Washingtonu na Floridu


Zvětšit mapu

Plán :
Prohlídka Washingtonu - Muzeum letectví a kosmonautiky, Capitol, Bílý dům, Pentagon, památníky prezidentů, ...
Všichni nám radí nejezdit do centra autem, že prý jsou zde nejhorší dopravní zácpy v USA. Uvidíme podle předchozího dne. Našel jsem, že existuje jedna silnice u řeky Potomac určená pro celodenní parkování zdarma (Ohio Drive SW). Možná raději použijeme metro.
Odpoledne vyrážíme na dlouhou cestu směr Florida.
Měli bychom ujet alespoň 350km než se ubytujeme. Rezervaci na večer nemáme, uvidíme kde padneme.
Druhý den pokračujeme v cestě a zastavovat bychom se měli poblíž města Charleston kde je nějaká slavná (bývalá) plantáž Drayton Hall a poblíž je zahrada Magnolia Plantation & Gardens. Rádi bychom dojeli do večera co nejblíž městu Saint Augustin, jehož prohlídku máme v plánu ráno.
Celková trasa za 3. a 4. den kolem 1300km - asi nejnáročnější přesun celé naší cesty.

Realita :

Teď je 6:00 27.června a právě píšu z motelu EconoLodge v Saint Augustine u dálnice I95 (54$/noc). Když jsem předtím odmítl apartmá v Comfort Days Inn za 132$, tam už nic za normální peníze neměli.
Podařilo se nám nakonec dojet ještě dál než jsme měli v plánu. Ovšem předcházela tomu neplánovaná akce výměny našeho červeného autíčka. Jeho poslední ranní foto



Soudruzi z USA totiž udělali malou chybu. Půjčili nám auto, které po výjezdu z Washingtonu (snad někdy v budoucnu dopíšu co jsme tam všechno viděli a jak jsme si naposledy užili washingtonskou dopravu) ohlásilo na displeji, že nám zbývá posledních 5% životnosti oleje. Kolik je 5% v mílích to už se neobtěžovalo říct. To nám před naší cestou na Floridu přidělalo starosti navíc. Protože ale průšvihy nebývají osamocené, tak po ubytování (21:45) v motelu Howard Johnson Battleboro (50$/noc) jsme zjistili, že místním soudruhům pro změnu nefunguje internetové připojení. WiFi vysílač sice vysílal, ale IP adresu nedal večer a dokonce ani ráno.
Večer 25.června jsme byli v Burger Kingu. Dali jsme si nějaké kuřecí sendviče. Nic moc. takže už nás neuvidí. Měli tam ale puštěnou televizi a v ní zprávu, že zemřel Michael Jackson.
Protože jsme potřebovali udělat něco s autem, tak jsme jako poslední záchranu použili Standu z TomToma. Aby našel někde na naší trase pobočku půjčovny National. Ideálně u jediné plánované zastávky ten den ve městě Charleston. A jemu se to podařilo, půjčovna tam měla být. Vyrazili jsme tedy ráno s plánem nejprve vyřešit auto. Po cestě ((asi 400km), která proti výjezdu z Washingtonu byla naprosto pohodová, nám postupně auto oznámilo 3% životnosti oleje a nakonec i 1%. To už jsme ale byli v Charlestonu (Goose Creek), na místě kde měla být podle TomToma pobočka National. Bohužel jsme jí tam nenašli. V blízkém obchodě se nás velice ochotně ujali a vytelefonovali kde ve skutečnosti půjčovna je. Stejně jako ostatní půjčovny byla na letišti. Tak jsme se museli přesunout dalších asi 12 mil. V tu chvíli na palubním počítači svítilo, že benzín máme na 16 mil jízdy. Po tentokrát již bezproblémovém příjezdu nám pracovník National na parkovišti řekl, že dostaneme nové auto. Šel jsem tedy k pultíku na letišti a dostal jsem nabídku na nějaké auto Kia. Bylo stejně velké, ale odmítl jsem ho s tím, že když jsem jednou za život v Americe, tak chci jezdit americkým autem a ne korejským nebo japonským. Paní u přepážky zkusila argument, že oni negarantují model vozu. Ještě jednou jsem důrazně řekl, že jsme museli kvůli jejich chybě změnit naše plány a nabídla mi stejný vůz se stejnou (Executive) výbavou jako jsme měli dosud. Tedy Ford Taurus s plnou nádrží (uvidíme jestli ji nebudeme muset doplácet), tentokrát v tmavě modrém provedení.
Po přeložení zavazadel jsme pokračovali dál směr Magnolia Plantation s krásnou zahradou kde nějaký hmyz v korunách stromů úžasně zpíval.
Pak už jsme jeli dál dolů na jih na Floridu. Cestou jsme se ještě zastavili v jednom městečku v Jižní Karolíně v samoobsluze, abychom doplnili hlavně zásoby tekutin. Měli tam věci, které jsem v životě neviděl a asi už neuvidím. Třeba čerstvě sklizené(green peanuts) i vařené arašídy ve slupce. Ty čerstvé chutnají jako náš hrášek. Nejvíc mě ale zaujaly velké láhve s jasně červeným obsahem. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že v jedné láhvi jsou naložená vajíčka a v druhé prasečí nožičky.

Dobrou chuť


Večer po ubytování jsme byli v Taco Bell na údajných mexických specialitách. Troufnu si prohlásit, že doma si sami děláme tortily určitě lepší. Za vyzkoušení to stálo, ale už tam nepůjdeme.
Potom jsme si šli spravit chuť do Dairy Queen. Ta mi byla doporučena, že musíme zkusit jejich zmrzlinu. Byla skutečně skvělá a můj největší možný Blizzard měl úspěch u celé rodiny. Představte si čokoládovou zmrzlinu a v ní nalámané americké plněné oplatky Oreo cookies. V DQ si určitě ještě něco vyzkoušíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat