Den 22. - New York II

Ráno jsme si přivstali (pokolikáté během dovolené). Měli jsme totiž koupené lístky na loď k Soše Svobody. Na lístkách byl čas 8:00 a upozornění abychom přišli o 30 minut dřív. Je to úplně první loď, která tam každý den jede. Cestou jsme si u stánku koupili nějaké koblížky a v 7:30 byli na místě. Američani ale mají přístup obdobný Italům. Hezky nás postavili do čekacích plůtků a v 8 hodin teprve otevřeli bezpečnostní kontrolu. Ta se stala naším dnešním ranním vrcholem. První část kontroly probíhala před naloděním. Byla na obvyklé úrovni = rentgen a rám. Manželka si dala malý baťůžek do přepravky, já jsem si do další dal svůj větší. Hned jak manželka prošla, tak se začalo dít něco co jsme zatím nezažili. Přistoupil k ní nějaký úředník a začal mít hloupé dotazy. Napadlo mě se manželky zeptat jestli náhodou nemá v baťůžku nůž. Protože nic jiného z přísně zakázaných věcí (výbušniny, střelné zbraně atd.) naše rodina nikdy neměla. Nepamatovala si, ale evidentně se jí tam podařilo dát náš zavírací nůž. Když projel můj batoh, tak se situace opakovala. Tam manželka pro jistotu dala náš druhý, v Americe koupený, malý kuchyňský nůž. Takový pěkný teflonem potažený. Tím skončil veselý příběh jak se Češi v Americe snažili pomstít zavedení víz do Kanady. Naštěstí úředník se spokojil s tím, že si nože ponechal a pustil nás dál.
Plavba proběhla v pořádku a hned po vylodění jsme zamířili k podstavci sochy. Měli jsme totiž vstupenky včetně možnosti návštěvy muzea a výstupu na pozorovací plošinu. Protože jsme byli první dnešní loď, tak čekání bylo krátké. Všechna větší zavazadla musela do placené úschovny. Potom proběhla druhá část kontroly. Kontrola byla asi nejpřísnější jakou jsme zatím zažili. Rám byl vybaven nějakým ofukovadlem, které každého očuchalo. Asi kvůli výbušninám. Tentokrát už u nás nic nenašli :-).
Pak už jsme zamířili po více než 150 schodech nahoru. Objevil se před námi nádherný výhled na Manhattan a vůbec celé okolí.

Pohled pod sukýnku Svobody



Udělali jsme fotky, nastoupili do lodi, která jela na Ellis island. Tam jsme nevystoupili, protože nás muzeum imigrace až tolik nezajímalo a nechtěli jsme ztrácet drahocenný čas.
Po návratu na Manhattan jsme si koupili celodenní lístky na subway a spustili se do mělkých hlubin zdejšího metra. Prvním cílem byla 34.ulice kde jsme se chtěli podívat na Empire State Building, Macy´s a zajít do obchodu BH Photo. Potom jsme ještě chtěli pokračovat do Central Parku. Od 19:00 jsme měli lístky na muzikál Jersey Boys. V Central parku jsme chtěli počkat než to začne. Ovšem nákupy v Macy´s se protáhly. Tenhle obchoďák je totiž údajně vůbec největší obchodní dům na světě. Jak už jsem psal o chicagském Macy´s, že mi to připomínalo Bílou labuť v Praze jen mnohonásobně větší, tak tohle byl jeho ještě více nafouknutý bratříček. Patra směrem nahoru byla téměř nekonečná a rozloha každého z nich taky. Nakoupili jsme dalších pár hadříků do naší stále rostoucí sbírky. Samozřejmě jen těch levnějších a získali jsme tím několik tašek. Čekal nás ještě obchod BH Photo video. Ten je až na 9. avenue. Je to jeden z největších obchodních domů specializovaných na foto, video a alektroniku. Synek si tam šel pro myš. Návštěva byla od začátku zážitkem nesrovnatelým s ničím co jsme zatím v obchodech viděli. Obchod je zajímavý už tím, že ho vlastní Židé a většina personálu je evidentně židovského vyznání. U vstupu museli všichni odevzdat do úschovny (zdarma) větší zavazadla. Pak jsme vstoupili do království fototechniky, které nerozumíme, ale byla všude v neuvěřitelném množství. Na nás ale v prvním patře čekaly počítače a příslušenství. Tam se orientujeme podstatně lépe a myš jsme našli rychle. Když jsme ji chtěli koupit, tak jsme museli do fronty. Tam si nás nejprve zapsali do počítače. Bylo výborné jak při napsání jména vyskočila i moje adresa. Už jsem od nich před dvěma lety přes internet kupoval iPoda. Potom nám myš odebrali, dali lísteček a poslali nás dolů zaplatit. A že tam na nás bude zboží čekat. Netušili jsme jak se tam dostane (potrubní pošta ?) Dole jsme si všimli nad hlavami přepravních pásů a nich jedoucích přepravek. Ty končily najednom místě kde je dávali do tašek. Zaplatili jsme hotově u jedné z mnoha přepážek a šli si vyzvednout zboží. Bylo už připravené v igelitce. Neuvěřitelná organizace práce asi přináší i obchodní úspěch.
Zbývalo jen si v úschovně vyzvednout naše už docela rozsáhlá zavazadla. Shodli jsme se na tom, že takhle do divadla nemůžeme a že se předtím vrátíme do hotelu. Metro jsme opět bravurně zvládli. Na Manhattanu je to zatím jednoduché. Jsou dva základní směry - downtown (centrum) a uptown (okraje). Je potřeba si jen uvědomit, kterým směrem se cíl nachází a potom jen najít tu správnou cestu na nástupiště. Je to často velká změť průchodů a schodišť. Linky jsou označeny čísly nebo písmeny a odlišeny barevně. Existují expresní vlaky, které mnoho stanic jen projíždějí a pak lokální, které staví všude. Díky tomu dochází i k předjíždění souprav v tunelech.
Z hotelu jsme odjeli asi hodinu a třičtvrtě před začátkem představení. Opět v pohodě. Tentokrát i včetně přestupu mezi rychlíkem a pomalíkem. Divadlo jsme našli rychle a hlediště se začalo plnit už v půl sedmé. Jersey Boys je úspěšný muzikál o skupině Four Seasons. I po třech letech stále vyprodaný. Nepodařilo se mi na něj najít žádnou slevu, takže se z toho stalo naše nejdražší vstupné. Srovnatelné s krátkým letem vrtulníkem nad Manhattanem. Moc se mi to líbilo i proto, že 60.léta mám hodně rád.
Z divadla jsme odešli směrem Times Square, který zářil neony a reklamami. Bylo kolem 10.večer a lidí tam bylo víc než na Staroměstském náměstí ve dne. Další naše kroky vedly směr Empire State Building. Tam probíhají vyhlídky až do dvou hodin ráno. Zvolili jsme dobře. Čekací doby byly minimální a cesta na vrchol nám trvala méně než 30 minut. Rozhled byl úžasný, viditelnost téměř nekonečná (údajně 25 mil)a všechno krásně svítilo. Úplně jiný zážitek než na Sears toweru v Chicagu.
Do metra jsme se dostali asi ve 23:45 a do hotelu jsme přišli chvíli po půlnoci. Ráno si rodina chce přispat.