Zvětšit mapu
Plán :
Čeká nás druhá nejdelší denní trasa (900 - 1000km)
Mississippi Petrified Forest
Memphis
dojet co nejblíž k místům na další den
Realita :
Vstali jsme před 5.hodinou a ještě za tmy v 5:30 (den je tady kratší než u nás) jsme vyrazili z New Orleans. Trvalo nám asi čtvrt hodiny než jsme projeli přes docela komplikovanou dálniční síť - spousta nadjezdů, podjezdů a odbočení. První zajímavostí dne byl přejezd jezera Pontchartrain. To v roce 2005 při hurikánu Katrina zaplavilo New Orleans. Přes jezero vede řada mostů. My jsme zvolili ten nejdelší směrem na sever. Jedná se o vůbec nejdelší most na světě vedoucí přes vodu.
Cesta severním směrem je zadarmo, na jih to stojí 3$, tak jsme trochu ušetřili :-).
Na druhém konci jezera je město Mandeville, které jsem v TomTomovi dal jako průjezdní místo. Standa se tam ale dokonale ztratil a asi 10 minut nás vodil dálnicí z jihu na sever a potom zase zpět. Když jsme se při jeho několikátém obratu dostali na lesní cestu končící haldou odpadků, tak jsme chudákovi Standovi pomohli a ručně mu průjezd označili za splněný. Ještě jednou se nás pokusil na dálnici otočit v místě kde to nešlo a pak se už uklidnil.
Jeli jsme po dálnici 55 do Mississippi Petrified Forest. Je to jediný zkamenělý les vevýchodní části USA. V tomhle malém soukromém parku je při asi kilometrové procházce vidět zkameněnily stromů přinesených řekou. Uvnitř budovy je muzeum kde jsou zkameněliny nejen z tohoto místa. Viděli jsme tam i československé poštovní známky
Po této zastávce nás čekaly asi tři hodiny jízdy do Memphisu za Elvisem. V jeho domě a okolí vznikl dokonalý průmyslový komplex jak Elvise prodat. Začne to na placeném parkovišti za 10$, pokračuje vstupným za 33$ a potom několika samostatnými částmi. Jak je zvykem vždy u východu je gift shop. My jsme odolní a až naprosté výjimky kupujeme pro manželku náprstky. Stejně tak to bylo tady.
Na prohlídku domu Gracelandu nejsou dovolené videokamery. Tak i ta moje malinkatá musela do boxu. Samozřejmě placeného.
Do domu turisty přivážejí autobusy a pak se tvoří dlouhý had návštěvníků postupně procházející honosné místnosti. Prohlídka domu končí u hrobů celé rodiny na zahradě. Autobus nás pak převezl zpět přes ulici. Tam byla moc pěkná výstava jeho aut a letadel.
Celkem jsme u byli Presleyů asi 2 hodiny. Odjížděli jsme kolem 16:45. Dnešním posledním úkolem bylo dojet co nejdál k zítřejším ranním aktivitám. Cestou jsme se zastavili ve Walmartu doplnit zásoby pití a koupit něco k večeři. Vyhrálo to grilované kuře a udělali jsme dobře. Za necelých 5$ bylo o dost větší než na jaké jsme zvyklí z Čech a chutnalo skvěle.
Naši pouť jsme ukončili v Paříži. Tedy přesně v městě Paris, Tennessee v motelu EconoLodge za 62$. Pán na recepci (odhadem třicetiletý běloch) mluvil angličtnou, kterou jsem zatím neslyšel. Mluvil rychle a asi s místním přízvukem. Srovnal bych to s brněnským hantecem. Nejlepší bylo když do počítače musel zapsat kde bydlíme. Řekl jsem Prague, Czech republic. Bylo to pro něj jako Tramtárie. Chytil se až na slovo Evropa. Tu ale zase v databázi zemí neměl. Když jsem mu pomohl tím, že Czech má na začátku hlásky "C" a "Z", podařilo se. Poslední věcí, kteoru pán ještě potřeboval byl Zip code, tedy poštovní směrovací číslo. S tím si ale poradil bravurně. Z mého pasu si opsal prvních pět čísel rodného čísla :-).
Ubytování je opět stejné, tentokrát ale máme ještě trochu větší pokoj, ledničku, mikrovlnku a ráno snídani.
Žádné komentáře:
Okomentovat