Dnešní snídaně byla trochu pestřejší. K motelové klasice přibyly jogurty, vajíčka i ovoce.
S ohledem na manželčino zdraví jsme vyrazili na hlavní dnešní atrakci až kolem 10.hodiny. Jeli jsme do místní ZOO, která je považována za jednu z nejlepších na světě. Cena vstupenky (po uplatnění kupónu z internetu) byla 40$ za osobu. Takže žádná laciná zábava. Po příjezdu na veliké parkoviště jsme si v automatu vytiskli zaplacené lístky.
První věcí byla projížďka dvoupatrovým autobusem.
Ta slouží k základní orientaci. Pak už se chodí po vlastních, dá se jet lanovkou nebo použít místní autobus typu hop on - hop off, který projíždí ZOO. Musím říct, že tahle část mi přišla nezajímavá a zdálo se mi, že pražská zahrada je přinejmenším srovnatelná. Jakmile jsme ale vystoupili a začali chodit, tak se ukázalo, že je toho na malé ploše k vidění opravdu hodně. A to nemluvím jen o těch největších místních oblíbencích - pandách a koalách.
Mají tady i gorilí rodinku jako v Praze. Samec je taky pěkný kousek
Hroch tady má průzračně čistý bazén a je na něj krásně vidět. Uhnízdil se přímo u skla akvária.
Koalích medvídků tady mají nejvíc mimo Austrálii. Někteří jsou ve výběhu (nejčastěji nahoře na kmenu) sami, jiní mají společnost.
Většinou ale chrápou.
Koal je tolik, že se žádná fronta netvoří. To u pandího pavilónu může být čekací doba v desítkách minut. My jsme měli štěstí, že jsme tady v pondělí. Trvalo nám to maximálně 5 minut v řadě.
Jak je vidět, je to zasloužilá matka.
Zdaleka jsme neprošli ZOO celou,. Ale určitě to je nejlépe udělaná, kterou jsme zatím viděli.
ZOO je součástí
Bilboa parku. V něm jsou i další atrakce. Několik různých druhů zahrad nebo budovy postavené pro výstavu v roce 1915. Všechny stavby jsou ve španělském stylu.
Na tuto část jsme si půjčili tohle šlapací vozítko
Naše poslední dnešní plánovaná cesta vedla k majáku na poloostrově Point Loma. Je to
národní park. Naše navigace neměla problém najít směr ke starému majáku. Ovšem stráž u vjezdu na
ponorkovou základnu amerického námořnictva měla problém s námi a pokusem o průjezd. Po zkušenosti z města
Pensacola na Floridě mi nepřišla divná informace na ceduli u vjezdu, že bude provedena stoprocentní kontrola ID návštěvníků. Na Floridě nás bez problémů nechali projet do leteckého muzea. Tady ne. A kdyby nám jen vysvětlili cestu a otočili nás. Ne, to by bylo moc jednoduché. Byli jsme okamžitě, jak píše přítel Cimrman, přinejmenším sprostí podezřelí. Sice netušíme z čeho, ale auto jsme museli odstavit a neměli jsme z něj vystoupit. Kolem auta chodil voják s vlčákem. Naše pasy si jiný voják odnesl a s někým komunikoval. Pak chtěl další průkaz totožnosti. Dostal český řidičák. Přišel znovu s otázkou jak dlouho jsme v USA a jestli je auto z půjčovny. PAk jsme si všiml, že přišla nějaká policistka a studuje naše dokumenty. I ona přišla k nám a zajímalo jí kde bydlíme, kdy odlétáme a dokonce chtěla vidět letenku. Ještě, že všechny dokumenty mám elektronicky v iPhonu. S manželkou jsme vtipkovali, že o dnešní večeři a zítřejší snídani budeme mít postaráno od amerického eráru. Naštěstí k tomu nedošlo. Strávili jsme tam snad hodinu. Nakonec nám paní kapitánka poděkovala za spolupráci a vrátili nám doklady. Dokonce i vysvětlili cestu. Omluvili se, že maják už bude zavřený.
Tak tady je fotka kousek od majáku. Jeden z mnoha vojenských hřbitovů
Po pár stovkách metrů už byla jen závora s jasnou informaci, že je zavřeno. Nezbývalo tedy nic jiného, než se otočit zpět. I tentokrát nás navigace posílala na základnu.
Zítra se přesouváme do Los Angeles.
