Z města Rotorua to bylo k parku Wai-O-Tapu jen asi 25 kilometrů. Potřebovali jsme stihnout otevření v 8:30. Od 10:15 totiž pouze jedenkrát denně stříká gejzír Lady Knox. Hodina a čtvrt stačí na projití celého parku plného čmoudíků, bublajícch a různobarevných jezírek. Gejzír je totiž asi o kilometr mimo jezírkový park a je potřeba přesunout se autem včas.
Vzduch v širokém okolí je prosycen zápachem síry.
Byl tady i náznak obdoby tureckého Pamukkale nebo Mammoth Hot Springs v Yellowstone.
Cestou jsme objevili muchomůrku jako z našeho lesa
Ke gejzíru jsme stihli přejet bez problémů. Ale v "divadle" už byly první řady obsazené.
Gejzír Lady Knox startuje ranger po krátkém úvodu o jeho historii. Dovnitř vhodí sáček se zaručeně ekologickým mýdlem.
pak se objeví pěna
po chvíli začně gejzír bublat
a pak už přijde erupce
ještě po asi deseti minutách stále chrlil vodu
Kousek od placeného parku je v lese ukrytý poklad. Teď už ne tolik i díky tripadvisoru. Je to potok s malým vodopádem a krásně teplou vodou. Tady je mapa.
Jezírko je na plavání mělké, ale je to skvělá záležitost. Žádné davy lidí. Při příchodu jsme potkali dvě rodiny, ale na místě jsme byli sami asi 20 minut. Když jsme odcházeli, tak přijela další dvě auta.
Až do této chvíle nám dnes nepršelo. Ale opět začaly přeháňky. Neměli jsme v plánu žádnou další aktivitu, tak to tolik nevadilo. Nastavil jsem navigaci na poloostrov Coromandel (směr Auckland), že nás třeba něco cestou zaujme. Tam už doprava začala houstnout. Strávili jsme asi čtyřicet kilometrů za cisternou. Tu nebylo možné předjet. Tohle už není Nový Zéland. Podobně se dá jezdit třeba z Prahy do Mělníka. To už mě nebavilo.
Do našeho posledního novozélandského ubytování jsme přijeli kolem čtvrt na pět. Na zítřek nemáme žádný program. Uvidíme ráno i s ohledem na počasí.
Žádné komentáře:
Okomentovat