A to jsem ještě nevěděl, že serpentiny tvoří podstatnou část přinejmenším dnešní cesty o délce zhruba 370 kilometrů.
Vyjížděli jsme za svítání a při stoupání do hor nám sluníčko osvětlovalo hory. První zastávka byla u jezera Wanaka. Objeli jsme ho po délce skoro celé a je to krása ze všech stran.
Přejeli jsme horský pás na západní pobřeží. Sem přichází vlhký vzduch od moře. Dostatek vláhy je vidět na všech rostlinách. I když i dosud bylo všechno zelené, tak tady je toho ještě víc.
Potřeboval jsem nabrat benzín, ale u Wanaky mi přišel za 2,30 NZD drahý. Nebyla to pravda. Ve městě Haast jsem ho "výhodně" koupil za 2,40 NZD.
Kousek za Haastem jsem se zastavili na pobřeží na místě Ship Creek. Je tady písečná pláž se spoustou naneseného dřeva. Kolem toho lítají neskutečně kousavé mušky. Ale hlavně je tu i stezka ukazující mokřady. Je to jak z filmu Cesta do pravěku. Chybí jen ti ještěři.
Na každém kousku země nebo kůry stromu vyrůstají malinké rostlinky.
Tyhle mechy, lišejníky a podobné rostliny pokrývají stromy až k vrcholkům.
Do ubytování nám odtud zbývalo asi 120 kilometrů. V průvodci jsem objevil, že je hezká procházka a následný výhled na Mount Cook je od jezera Matheson. Bohužel mraky byly nízko a z výhledu nebylo nic. Alespoň jsme se trochu protáhli.
Ulovil jsem místního holuba
A na parkovišti stál hezky pomalovaný karavan
Karavanů tady jezdí spousty v nejrůznějším provedení. Taky jsem o jeho půjčení uvažoval, ale nějak mi to nevycházelo pro dva lidi moc výhodné. Navíc postel a teplá voda v koupelně je po celodenním řízení a chození k nezaplacení.
Teď už vím, že je karavan navíc pomalejší a určitě víc žere. Jet v kopcích a serpentinách za několika karavany je "radost". Já běžně jezdím lehce nad limit, který je mimo obydlená místa (tj. skoro všude) 100 km/h. Policejních aut jsem viděl jen pár.
Na mnoha místech jsou mosty jen pro jedno vozidlo na šířku. Vždy jsou místa viditelně označená a bývá vyznačena i strana s předností vjezdu.
Dnes jsme jich projeli několik desítek.
Už jsme se blížili k dnešnímu našemu vrcholu = ledovcům. Jsou tady dostupné dva. Fox Glacier a Franz JOsef Glacier. My jsme si vybrali Fox. Přijeli jsme k němu dřív a navíc je cesta k vyhlídce kratší. Z parkoviště nám to trvalo asi půl hodiny.
Nezbytné bezpečnostní upozornění na konci trasy
A tady je pohled na ledovec (ta šedá hmota uprostřed). Jeho délka je 13 kilometrů.
Na fotce je vidět výprava turistů s průvodcem. Bez průvodce se na ledovec nesmí. On se totiž neustále pohybuje rychlostí zhruba 1,5 metru za den. Zespodu z něho vytéká nekonečná řeka vody. Může dojít k vzniku trhlin a odlomení ledových bloků. Stejně tak neustále padají z okolních hor na ledovec kameny.
Při návratu na parkoviště jsme dostali naší první dávku drobného novozélandského deště.
A nakonec ještě jeden karavan od ledovce Fox.
Žádné komentáře:
Okomentovat