Ještě včera jsme na ráno naplánovali trochu sportu. Přímo v Nelsonu výstup na kopec, kde je zeměpisný střed Nového Zélandu. 20 minut do kopce a 15 minut dolů. Svítilo nám sluníčko a bylo tam velice příjemně.
Pak už do auta na poslední dávku jižněostrovních serpentin. Podstatná část cesty byla zase klikatá.
Poměrně rychle se nám počasí proměnilo na zataženo a postupně s deštěm. Takto jsme dojeli až do Pictonu. Trochu nám trvalo najít správný vjezd k trajektu. Tady totiž většina půjčoven vyžaduje vrácení auta. Na Severném ostrově si cestovatelé vyzvedávají jiný vůz. Naše půjčovna toto pravidlo nemá. Určitě by se nám nechtělo balit zavazadla pro jejich ruční přesun.
Přijeli jsem kolem 9:45. Doba jízdy z Nelsonu byla 1:30.
U trajektu to s tím časem posledního check-inu moc nedodržovali. Za námi přijelo dost aut až po limitu.
Nalodění proběhlo bez problémů. NA pár trajektech už jsme jeli. Ale poprvé jsem viděl, že by všechna auta poutali řetězy k podlaze a stěnám lodi.
Během tříhodinové jízdy, která má být jedním z nejkrásnějších trajektových přesunů na světě (fjordy a spousta ostrůvků), jsme neviděli skoro nic.
No hlavně, že jsme dorazili v pořádku na druhou stranu.
Ve Wellingtonu byla v plánu pouze návštěva národního muzea Te Papa. Je to moderní stavba s mnoha interaktivními prvky. Vstupné je zdarma, platí se jen parkoviště.
Je tady od všeho kousek - historie země i Země, maurská kultura, příroda i umění. Hodně věcí se týká zemětřesení. Třeba domeček kde se ukazuje, jak to vypadá při zemětřesení. Pod budovou muzea je přístupná i místnost, kde jsou vidět pružné prvky na kterých celá budova muzea stojí.
Mají tady v nádrži vystavenou i ohromnou mnoho metrů dlouhou oliheň. Živá už není.
Poprvé se mi tady stalo, že jsem měl problém s placením kreditkou. Používám kreditky Citibank a Cetelem (má nejlepší kurzy). Na parkovišti byl u vjezdu automat, který umožňoval přímou platbu kreditkou. To znamená vložit kreditku u vjezdu a stejnou kartu pak opět při výjezdu. Žádný lísteček není potřeba a příslušná částka se strhne. Vjezd se mi s Cetelem kreditkou podařil, ale na výjezdu ji oba terminály odmítly. Došel jsem zpátky do muzea. Tam mi ochotně dali náhradní parkovací kartičku. Zkusil jsem ji zaplatit Cetelem a nešlo to. Citibank bez problémů na první pokus. Jinak se ale na Novém Zélandu karetní terminály používají běžně. To je veliký rozdíl proti Japonsku. Tam jsem kreditkou kromě hotelu zaplatil jen v jedné samoobsluze.
Ještě zbývalo nakoupit něco k jídlu. Zdejší ceny nám opravdu připadají jak z jiné planety. Už jsme byli v několika řetězcích, ale nejčastěji je to New World. Je tady skutečně všechno zhruba dvakrát dražší než u nás. Místní jablka (je právě sezóna) začínají v akční ceně 2,5 NZD (zhruba 45 Kč) a jsou až k 5 NZD z kilo (80Kč). Mrkev vychází kolem 60Kč, hroznové víno 150Kč, banány 50Kč, chleba od 70 Kč výš, salám typu herkules 70Kč za 75g, bonbóny TicTac 40Kč. Na druhou stranu ale dostáváme bez nejmenších problémů igelitky zdarma. U nás se řetězce vymlouvají, že chrání přírodu. Ale těžko si představím zemí, kde ji chrání víc než na Novém Zélandu. A tady igelitky problém nejsou.
Ještě příhoda od trajektu. Všechna auta obcházela paní s informacemi o nutnosti desinfekce oděvů, obuvi a rybářských potřeb. Na Jižním ostrově ve vodě žije nějaká bakterie nebo jiná potvora, před kterou Severní ostrov chrání i tímto způsobem.
Do hotelu jsme dorazili těsně před sedmou. I přes oficiální informace o nedostupnosti free internetu, tady nakonec je k dispozici. Při rezervaci ubytování to vypadalo s free internetem na Novém Zélandu zhruba 50:50. Realita je zatím lepší. Neměli jsme ho jen jednou. Už jsem ale aktivoval místní SIM kartu. Tu jsme dostali zadarmo v turistických informacích v Christchurch. Balíček 1GB internetu stál 20NZD (350Kč).
Žádné komentáře:
Okomentovat