A vyrazili jsme na prašnou cestu. Odvoz na místo čtyřkolkou jsme s díky odmítli. Místy by cesta byla sjízdná i pro normální auto
ale často to je tankodrom se spoustou cest
A pak jsme ji uviděli.
Jsou to čtyři kilometry a trvalo nám to asi 45 minut.
Byli jsme tam asi dvacet minut úplně sami. Než přijela terénní auta a pár lidí nepřišlo, stejně jako my, pěšky.
Písek obsahuje zelená zrníčka olivínu
Po návratu do auta jsme byli vyčerpaní vedrem a celí špinaví od prachu. Jeli jsme už na známé místo z pondělí = Whittington Park. Je to kousek (asi 25mil) směrem zpět na Hilo. Cestou se projíždí přes městečko Naalehu. To je tím nejjižnějším v celých USA. Právě probíhal trh. Hlad byl a hotdog lákal. Tohle byl ten úplně nejlepší párek v rohlíku co jsem kdy měl.
Takže kdybyste náhodou jeli kolem, tak se u tohohle stánku zastavte. Třiceticentimetrový hotdog za to stojí
Hned za pár zatáčkami je naše místečko. Tentokrát jsme zalehli pod rozkvetlý ibišek.
Ve stínu jsme si dali Haagen Dazs zmrzlinu a zase měli havaj.
Na lávě v moři byl krab, jehož mimikry se s prostředím úplně nesešly
Při odjezdu se s námi přišlo rozloučit asi deset koček. Tahle měla nejkrásnější oči
Ve tři odpoledne přišel další přesun. Předpověď počasí na dnešek byla téměř ideální pro cestu na horu Mauna Kea. Je to nejvyšší hora na světě, pokud se měří od jejího kořene. Z téhle cesty jsem měl trochu strach. Na silnici vedoucí na vrchol nesmějí auta z půjčovny. Navíc se důrazně doporučuje použití čtyřkolky. Část cesty je prašná (5 mil), ale poslední tři míle už je zase asfalt.
Pročetl jsme mnoho internetových diskuzí a viděl nějaká videa z cesty. Rozhodl jsem se tedy zariskovat s naším dvoukolákem Nissan. Ale pouze když bude odpovídající počasí.
Tady je snímek, jak vypadá prašná cesta
Občas jsou na cestě varhánky a stoupání je i kolem 15%. Nebylo to nakonec tak hrozné, ale za mokra bych to nezkoušel. O sněhu nebo ledu ani nemluvě. Tuto sobotu tam předpovídají na vrcholu mráz.
Výjezdem na vrchol ve výšce téměř 4200 metrů jsme si udělali rodinný výškový rekord v autě. Ten náš absolutní drží Pikes Peak s 4300 metry. Tam to ale bylo vlakem.
Byli jsme nad mraky. Výhledy za tu cestu stály.
Vrcholy Mauna Kea (vlevo) a Mauna Loa (vpravo). Mauna Loa je o pár desítek metrů nižší, ale je mnohem rozlehlejší. Obě hory v podstatě tvoří celý ostrov Big Island.
Na vrcholu Mauna Kea jsou vědecké teleskopy (běžně nepřístupné návštěvníkům vrcholu). Vrchol je braný jako jedno z nejlepších míst na světě pro pozorování vesmíru. Není tady rušení od světelných zdrojů.
Hory jsou pokryté spoustou jednotlivých malých kráterů.
Po návratu do návštěvnického centra o asi 1000 metrů níž jsme si počkali na komentované sledování hvězd. A to bylo skvělé. Když nastala absolutní tma, tak si průvodce vzal laserové ukazovátko a jako v planetáriu dělal zasvěcenou přednášku. Jen místo na strop planetária ukazoval do vesmíru. Nezapomenutelný zážitek spojený s dokonalým promrznutím.
Tohle jsem vyfotil obyčejnou zrcadlovkou bez stativu (podepřenou kelímkem od čaje :-) ).To množství normálně neviditelných hvězd je neskutečné.
A zase jsme tedy měli "noční směnu". Domů jsme dojeli kolem deváté večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat