Den třicátýsedmý - Grand Canyon a Valley of Fire

Zase jsme si přivstali. Tentokrát v 04:30. Manželka už ani neprotestovala a smířila se s osudem. Slíbil jsem jí, že to je už úplně poslední "nenormální" budíček na naší cestě. Měli jsme na 6:15 objednaný let nad Grand Canyon. Společnost vyžadovala check-in 45 minut před odletem. A my bydlíme skoro půl hodiny od letiště.
GC z pohledu pěšího turisty jsme už viděli. Ale tohle byl úplně jiný zážitek.
Nejprve jsme si museli projít přes kasino našeho hotelu. jsou tam úplně stejní zoufalci jako jsme měli zkušenost z roku 2010. Divní, převážně staří a invalidi. Dnes jsme potkali jedince, který si na vozíčku stěží vezl kyslíkovou bombu a do nosu mu vedly hadičky - asi má problémy s dýcháním. Ale vůbec mu nevadí sednout si do zakouřeného kasina. Tohle mi rozum nebere.



Naše letadlo - celkem pro dvacet cestujících. Bylo vyprodáno.



piloti se buď mají rádi nebo tu páku při startu jeden neutáhne



Přehrada Hoover Dam



Jezero Mead





Řeka Colorado se vlévá do jezera Mead. A údajně každý den přináší skoro 100 tun nánosů.







indiánský Skywalk pro vycházku nad kaňonem. To měl být původně náš cíl. Když jsem zjistil, kolik za to indiáni chtějí a že se tam člověk nesmí ani sám vyfotit, tak jsem raději vymyslel ten dnešní let. Na ten jsem na internetu sehnal slevový kód na 30$ za osobu.





Let probíhal naprosto klidně. Vůbec jsme nepocítili žádný nápor větru.
Po návratu z letiště proběhl nejprve ležing a pak druhý díl šopingu.

Odpoledne jsme se vypravili kousek za Las Vegas. Asi 60 mil z hotelu. Státní park Valley of Fire. Je to barevná pouštní krajina.











Kupodivu tady kvete spousta kytiček. Jejich květy jsou většinou hodně malé.









Bydlí tady kromě jiného i ještěrky, které zanechávají krásné stopy v jemném písku





Večer se mi znovu podařilo provést osvětu u amerických prodavačů. Tentokrát ve Walmartu paní prodavačka poprvé viděla kartu s čipem a terminál vyžadoval jeho použití. Magnetický proužek nebral. Prodavačka musela zavolat vedoucí a společně to na druhý pokus zvládli.
Mimochodem jídlo je tady odhadem asi o 30% levnější než na Havaji. U benzínu je ten rozdíl menší zhruba 50 centů za galon (3,70$)
Ohledně placení platební kartou to je tady docela zvláštní. U většiny prodejů není vyžadovaný PIN. Málokdy chtějí alespoň podpis. Na druhou stranu dost často požadují pro kontrolu identity nějaký doklad totožnosti. Náš řidičák jim bohatě stačí.
A už se mi podařilo najít čerpací stanici, kde mi funguje platba kartou Cetelem. Je to řetězec "76", ověřeno opakovaně. Tankovací stojan po mě vždycky chce směrovací číslo a spokojí se s mým pražským. Stejné směrovací číslo má v USA nějaká část Philadelphie.
Zítra opouštíme Nevadu a jedeme směr Arizona.